Konference: 2014 5. pražské mezioborové onkologické kolokvium Prague ONCO
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 38
Autoři: MUDr. Ondřej Fiala; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D.; RNDr. Lucie Benešová, Ph.D.; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.; Mgr. Zbyněk Bortlíček; Prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc.
Úvod
Erlotinib je nízkomolekulární reverzibilní inhibitor tyrozinkináz (TKI) receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR). Klinické studie prokázaly efektivitu a bezpečnost erlotinibu u pacientů s pokročilým stadiem NSCLC, erlotinib je tak v této indikaci již běžně užíván. V současné době probíhá intenzivní výzkum zaměřený na hledání potenciálních prediktivních biomarkerů, které by bylo možné využít v klinické praxi pro předpověď léčebného efektu. Aktivační mutace genu EGFR představují spolehlivý prediktor dobrého efektu léčby EGFR-TKI u pacientů s pokročilým NSCLC. Na druhou stranu, výskyt aktivačních mutací genu EGFR v evropské populaci je relativně nízký (cca 10-15 %), navíc je stále poměrně dost pacientů, u kterých molekulárně genetické vyšetření na přítomnost aktivační mutace genu EGFR není možné provést z technických nebo logistických důvodů. Proto je hledání dalších potenciálních prediktivních markerů velmi důležité.
Cíle
Cílem naší práce bylo zjištění významu onkomarkerů CEA a CYFRA 21-1 pro predikci efektu léčby erlotinibem u pacientů s pokročilým NSCLC.
Metody
Soubor pacientů čítá celkem 144 pacienty s pokročilým stadiem NSCLC (IIIB, IV), kteří byli léčeni erlotinibem. U všech pacientů byla před zahájením léčby erlotinibem stanovena hladina sérových onkomarkerů CEA a CYFRA 21-1 metodou ELISA, s užitím běžně komerčně dostupných kitů. 78 pacientů bylo vyšetřeno na přítomnost aktivační mutace genu EGFR.
Výsledky
Mediány přežití bez známek progrese (PFS) a celkového přežití (OS) u pacientů s vysokou hladinou CEA činily 1,9 a 8,6 měsíce vs. 2,9 a 16,1 měsíce u pacientů s nízkou hladinou CEA (p=0,046 a p=0,116). Mediány PFS a OS u pacientů s vysokou hladinou CYFRA 21-1 činily 1,9 a 6,1 vs. 3,4 a 23,8 měsíce u pacientů s nízkou hladinou CYFRA 21-1 (p<0,001 a p<0,001). Výsledky jednorozměrného Coxova modelu prokázaly, že PFS bylo významně ovlivněno přítomností aktivační mutace genu EGFR (HR=0,20; p=0,001), hladinou CEA (HR=1,44; p=0,049) a hladinou CYFRA 21-1 (HR=2,06, p<0,001), OS bylo významně ovlivněno přítomností aktivační mutace genu EGFR (HR=0,25; p=0,019), stadiem (HR=3,36; p=0,004,); PS (HR=2,36, p<0,001) a hladinou CYFRA 21-1 (HR=3,73; p<0,001). Výsledky vícerozměrného Coxova modelu následně potvrdily, že přítomnost aktivační mutace genu EGFR (HR=0,21; p=0,001), hladina CEA (HR=1,72; p=0,007) a hladiny CYFRA 21-1 (HR=2,17; p<0,001) představují nezávislé faktory predikující PFS a přítomnost aktivační mutace genu EGFR (HR=0,30; p=0,044) a hladina CYFRA 21-1 (HR=2,74; p<0,001) představují nezávislé faktory predikující OS.
Závěr
CEA a CYFRA 21-1 představují onkomarkery, které jsou dnes u NSCLC běžně užívány v klinické praxi pro diagnostiku, sledování efektu terapie i dispenzarizaci pacientů. Výsledky naší studie ukazují, že sérovou hladinu těchto onkomarkerů před zahájením léčby je možné využít rovněž k predikci efektu léčby erlotinibem. CEA a CYFRA 21-1 představují levný a snadno dostupný prediktivní biomarker, který je dobře využitelný zejména u pacientů, u kterých není možné provést vyšetření na přítomnost aktivační mutace genu EGFR, nebo u těch, kteří jsou nositeli wild-type EGFR genu.
e-mail: fiala.o@centrum.cz
Datum přednesení příspěvku: 23. 1. 2014
