VÝZNAM LYMFOVASKULÁRNÍ NÁDOROVÉ INVAZE, COX-2, MYCC A PROTEINU P21 U OPERABILNÍHO KARCINOMU DĚLOŽNÍHO HRDLA - ZKUŠENOSTI MOÚ

Východiska:

Standardizované terapeutické onkogynekologické postupy u karcinomu děložního hrdla vycházejí z klasických prognostických faktorů. Hledání nových biomolekulárních markerů může přinést podrobnější informace o chování nádoru.

Materiál a metody:

V období od 8/2005 do 11/2010 bylo v sou­boru MOÚ 97 žen s karcinomem děložního hrdla. Cílem naší práce bylo validovat kromě klasických histopatologických parametrů i vybrané biomolekulární markery pomocí imunohistochemických metod (COX-2, protein p21) a pomocí metody FISH detekovat gen MYCC.

Výsledky:

Na základě našich výsledků se jeví jako velmi silný parametr predikující bezpříznakové a celkové přežití pacientek s karcinomem děložního hrdla přítomnost lymfovaskulární nádorové in­vaze. Dále pacientky s negativní či slabou expresí COX-2 a poměrem MYCC/centromera pod 1,2 dosahovaly výrazně lepších výsledků doby do progrese oproti skupině žen s vysokou expresí COX-2 a poměrem MYCC/centromera 1,2 a výše (p = 0,003). Obdobný výsledek byl i pro celkové přežití. Pacientky se zvýšenou expresí p21 a vyjádřenou nádorovou lymfangioinvazí byly relativně refrakterní na radioterapii a běžně používanou chemoterapii. Tyto poznatky bude nutné ještě dále ověřit.

Závěr:

Komplexní zhodnocení prognostických faktorů může v budoucnu ulehčit predikci rizika šíření mimo primární lokalizaci a určit prav­děpodobnost rekurence onemocnění. U pacientek v nízkém riziku bychom mohli snížit radikalitu výkonu, a tím i pooperační morbiditu. Naopak u vysoce ri­zikových pacientek by mohla být volena větší razantnost léčby a intenzivnější follow up.

Práce byla podpořena projektem vědeckovýzkumného záměru Ministerstva zdravotnictví České republiky FUNDIN MZ0 MOÚ 2005 a grantovým projektem IGA NT 11089-4/2010.