Význam histologického typu u pacientů s NSCLC, nositelů mutace genu EGFR.

    Úvod

   Molekulárně cílená léčba tyrozinkinázovými inhibitory, které blokují aktivaci kaskády receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR-TKI), představuje jednu z nových modalit léčby pokročilých stadií NSCLC. Mutace genu EGFR představují prediktor dobré odpovědi na léčbu EGFR-TKI. Tyto mutace se nejčastěji vyskytují u pacientů s adenokarcinomem (cca 10-15 % kavkazské populace), naopak u epidermoidního karcinomu jsou velmi vzácné (cca <5 % kavkazské populace). Nízká incidence EGFR mutací u epidermoidního karcinomu vedla k tomu, že tito pacienti nejsou rutinně testováni. V literatuře byly vysloveny pochybnosti o roli mutací EGFR jako prediktoru EGFR-TKI léčby u epidermoidního karcinomu, nicméně zatím nebylo dosaženo širšího konsenzu v této otázce.

   Cíle

   Analyzovat výsledky EGFR-TKI léčby pacientů, kteří jsou nositeli mutace EGFR se zaměřením na histologický typ nádoru. Soubor pacientů a metody: Genetické vyšetření (delece na 19. exonu a bodová mutace na 21. exonu [L858R]) bylo provedeno u 410 pacientů s pokročilým NSCLC (stadium IIIB, IV), kteří byli léčeni EGFR-TKI. Bylo provedeno srovnání PFS a OS u pacientů s EGFR mutací vs. wild-type EGFR genotypem celkově a dále s ohledem na histologický subtyp NSCLC. Přežití pacientů bylo hodnoceno metodikou podle Kaplana-Meiera a srovnání přežití bylo provedeno log-rank testem.

  Výsledky

   Mutace genu EGFR byla prokázána u 60 pacientů léčených EGFR-TKI, z toho u 43 pacientů s adenokarcinomem (včetně BAC), 15 pacientů s epidermoidním karcinomem a 2 pacientů s dediferencovaným karcinomem. Medián PFS u pacientů s mutací EGFR činil 7,2 měsíců vs. 2,0 měsíce u pacientů s wild-type EGFR (p<0,001), medián OS u pacientů s mutací EGFR činil 14,5 měsíců vs. 7,5 měsíců u pacientů s wild-type EGFR (p=0,019). Medián PFS u pacientů s adenokarcinomem, s mutací EGFR činil 10,2 měsíců vs. 1,9 měsíce u pacientů s wild-type EGFR (p<0,001), medián OS u pacientů s mutací EGFR činil 17,7 měsíců vs. 7,5 měsíců u pacientů s wild-type EGFR (p=0,01). Medián PFS u pacientů s epidermoidním karcinomem, s mutací EGFR činil 4,7 měsíců vs. 2,1 měsíce u pacientů s wild-type EGFR (p=0,141), medián OS u pacientů s mutací EGFR činil 6,8 měsíců vs. 7,8 měsíců u pacientů s wild-type EGFR (p=0,749).

  Závěr

   Výsledky analýzy potvrzují vysoký potenciál aktivačních mutací EGFR pro predikci dobrého efektu léčby EGFR-TKI u pacientů s adenokarcinomem;  naopak u pacientů s epidermoidním karcinomem nebyl zjištěn statisticky signifikantní rozdíl v přežití mezi pacienty s mutací genu EGFR a pacienty s wild-type EGFR genotypem.