Význam EGFR mutací – klinická korelace výsledků léčby nemalobuněčného karcinomu plic

Konference: 2014 10. symposium a workshop molekulární patologie a histo(cyto)chemie

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: Moderní patologie pro pneumologii

Číslo abstraktu: 33

Autoři: prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; RNDr. Lucie Benešová, Ph.D.; MUDr. František Brůha; Prof.MUDr. Petr Mukenšnabl, Ph.D.; M. Šedivcová; MUDr. Ondřej Fiala; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.

Úvod:

Indikace biologicky cílené terapie s využitím průkazu řídících mutací prokazatelně zlepšuje vyhlídky nemocných s neskvamózními karcinomy plic na zlepšení kvality života i na jeho výrazné prodloužení. V současné době jsou největší zkušenosti s průkazem tzv. senzitivních mutací EG FR, ale rychle přibývají i zkušenosti s cílenou léčbou nádorů s translokacemi některých genů (EML-4 ALK, RO S1).

Pacienti a metodika:

Hodnotíme soubor nemocných vyšetřovaných na přítomnost EG FR a dalších mutací ve vzorcích nádorové tkáně NSCLC. Porovnali jsme i četnost záchytu pozitivních nálezů ze dvou laboratoří, které užívají rozdílné metody. Zajímal nás vliv podílu nádorových buněk ze zkumavek vzorku na účinnost léčby TKI . Neprokázali jsme rozdíly mezi výsledky vyšetření dvou laboratoří, které využívaly rozdílné vyšetřovací metody, ani vliv podílu nádorových buněk ve vzorku odebrané nádorové tkáně na výsledky cílené léčby nádorů.

Výsledky:

V souboru 1014 nemocných s ověřeným NSCLC byly prokázány mutace na exonu 19 u 63 nemocných, mutace na exonu 21 u 30 pacientů, mutace genu K-ras u 136 nemocných. Ojediněle byly nalezeny nádory s translokacemi EML-4 A LK a RO S1, jeden nemocný měl současně prokázanou mutaci EG FR a translokaci genu EML-4 A LK. Ojediněle se našli i nemocní s dalšími kombinacemi onkogenních mutací (mutace EG FR a K-ras, dvě různé mutace EG FR, dvě různé mutace K-ras).

Závěr:

Podrobná morfologická a molekulárně genetická vyšetření nádorové tkáně NSCLC mohou zlepšit vyhlídky nemocných v důsledku racionální indikace biologicky cílené léčby, jak můžeme doložit i našimi výsledky. Metoda k průkazu senzitivních mutací by měla být schopna detekovat alespoň 10% přítomnost mutovaných buněk v odebraném vzorku. Je třeba počítat i s vícečetným výskytem mutací, které mohou někdy ovlivnit výsledky cílené molekulární terapie.

Datum přednesení příspěvku: 25. 4. 2014