Význam cytogenetických změn gliomů pro diagnosticko-léčebnou rozvahu.

Konference: 2010 XXXIV. Brněnské onkologické dny a XXIV. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie; zhoubné nádory mozku a CNS

Téma: Postery

Číslo abstraktu: 232p

Autoři: RNDr. Radek Trojanec, Ph.D.; MUDr. Ondřej Kalita, Ph.D.; Mgr. Lenka Radová, Ph.D.; RNDr. Božena Braunerová; Soňa Mlčochová; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.

Mezi nejčastější mozkové tumory patří neuroblastom u dětí a gliom u dospělých pacientů. Gliomy jsou známé svým agresivním proliferačním potenciálem a sklonem k difůzní invazi. Míra přežití u pacientů s gliomy je nižší než 50 %, avšak prognóza jednotlivých případů je velmi variabilní a je asociována s mnoha biologickými i klinickými znaky. Například u dětí ve stádiu II a IV s věkem do 12 měsíců a amplifikací genu N-MYC přesahuje mortalita 60 %, zatímco u dětí ve stádiu IVS starších 12 měsíců je přežití téměř 100%, a to i bez léčby. Pro správnou léčbu je zásadní určit stádium gliomu (high grade x low grade), které však často nelze běžnou patologickou histotypizací provést. Pro odlišení vysokého a nízkého stádia gliomu bylo v naší laboratoři zavedeno vyšetření genů p53, RB1, EGFR1, stanovení delecí / zmnožení v chromozomálních oblastech 1p36.3, 9p21.3, 19q13 a stanovení počtu kopií chromozomů 7, 10 a 13 metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Jednotlivé vyšetřované aberace jsou spojeny s prognózou onemocnění či predikcí léčby. Například kombinovaná delece v 1p a 19q je asociována s dobrou prognózou, délkou přežití i dobrou odpovědí na léčbu, naopak delece tumor supresorových genů p53 či RB1 s prognózou špatnou. Nicméně, význam většiny těchto markerů pro prognózu onemocnění či predikci léčby je diskutován.

Ze souboru 305 pacientů nebylo možno odečíst FISH u 5,09 % (18/305). Nejčastěji vyšetřovaným tumorem byl glioblastom grade IV (132/305; 43,3 %). U 62,9 % (192/305) výsledky svědčily spíše pro gliom nižšího stupně stádia, u 37,1 % (113/305) spíše pro vyšší stupeň. Nejčastější aberací byla delece v oblasti 9p21.3 (123/305; 40,3 %) a zvýšený počet kopií EGFR1 (103/305; 33,8 %). V současné době probíhá sběr anonymizovaných klinických dat, která budou korelována s cytogenetickými aberacemi. Cílem je potvrdit/vyvrátit význam detekce jednotlivých cytogentetických aberací pro další rutinní vyšetřování nádorů CNS.



Tato práce je podporována projekty MSM6198959216, LC07017, MPO

Tip FR-TI1/525 (561100011) a GACR 303/09/H048. Zvláštní díky patří spolupracujícím pracovištím.

Datum přednesení příspěvku: 22. 4. 2010