Využití implantabilních venózních portů v pneumoonkologii

Historie vývoje a používání implantabilních venózních portů je krátká, ale do budoucna je možné předpokládat jejich rozšíření. V současné době jsou využívány jako možný a trvalý přístup do centrálního žilního systému. Poskytují komfort, který tunelizované centrální i.v. katetry neumožňují a proto se s nimi v praxi setkáváme stále častěji.

Implantace venózních portů patří mezi invazivní techniky. Představují zajištění kvalitního a dlouhodobě použitelného žilního přístupu, které je zejména u onkologických pacientů velmi problematické. Indikací k implantaci i.v.portu je kromě probíhající chemoterapie, léčba bolesti, aplikace krevních derivátů, antibiotická léčba nebo dlouhodobá parenterální výživa.

Absolutní kontraindikací je bakteriémie, septický stav nebo nesnášenlivost materiálu.

Relativní kontraindikací je trombocytopenie, intolerance cizího materiálu v těle, obezita nebo sociální nepřizpůsobivost a předpokládané zanedbání péče o i.v.port.

Středně zdravotnický personál má v péči o pacienty s i.v.porty zcela zásadní roli. Dokonalé zvládnutí ošetřovatelské péče snižuje výskyt a četnost komplikací. Při každé manipulaci je bezpodmínečně nutné dodržovat aseptický přístup. Infekční komplikace a hrozící explantace může mít pro imunitně oslabeného pacienta fatální důsledky. Součástí portu je kapsle s aplikační komůrkou a portkatetr zavedený do zvoleného cévního přístupu. Komůrka je pokryta speciální silnou membránou, která je konstruována pro 1000-3000 vpichů speciální Huberovou jehlou.

Huberova jehla se liší od běžných jehel zkosením špičky, která při průchodu membránou nevyřezává kousky materiálu a umožňuje tak zpětné zacelení punkčního otvoru v membráně

Vstup do portu - aplikace a proplach je z těchto důvodů nutno provádět pouze za použití Huberovy jehly. Proplachy provádíme u venózních portů minimálně lx za 6-8 týdnů - pokud nejsou používány častěji například k odběru krve nebo jiné terapii.

Jehlu je nutno zavádět vždy kolmo ke kůži, po překonání odporu membrány musí sestra cítit, že jehlou narazila na dno komůrky (samozřejmě ne s takovým tlakem aby ohnula špičku jehly). Aspirací se přesvědčíme o dobré průchodnosti systému, kloboučkové typy jehel k dlouhodobější aplikaci podložíme a fixujeme ke kůži. Jehla by se měla vyměnit minimálně každých 3-5 dní pro zvýšenou možnost kolonizace při kontinuálním zavedení.

Každou aplikaci léku, infuze či odběr krve ukončíme proplachem 20 ml fyziologického roztoku a aplikací 5 ml heparinové zátky o koncentraci 5 000 j/100 ml. Při vytahování jehly musí být píst stříkačky pod tlakem, abychom zamezili zpětnému nasátí krve do špičky portkatetru při průchodu jehly membránou. Používáme stříkačky o objemu 10 nebo 20 ml.

Subjektivně pacienti port zpravidla velmi dobře tolerují, jelikož pro ně představuje zejména poskytnutí kvalitní péče bez zbytečných a traumatizujících pokusů o zajištění žilního přístupu.

Pacienty edukujeme úměrně stavu a zapojujeme je v péči o port. Je zcela určitě přínosem lucidní pacienty vybavit několika sterilními portovými jehlami pro případ nutnosti použití tohoto žilního přístupu mimo specializovaná pracoviště. Ekonomicky se to vyplatí rozhodně více, než řešit komplikace po neodborné aplikaci do portu.