VYUŽITÍ CTDNA V PREDIKCI NÁDOROVÉ ODPOVĚDI NA NEOADJUVANTNÍ LÉČBU KARCINOMU REKTA

V ČR je každoročně diagnostikováno přes 2 000 pacientů s karcinomem rekta. Současná léčba nádorů rekta je multimodální. U nádorů rekta je u stadia II a III před operací doporučena neoadjuvantní léčba spočívající v kombinaci zevního ozáření a systémové chemoterapie (CRT). Předoperační léčba přispívá k omezení lokální recidivy onemocnění. Vliv na dlouhodobé přežívání a zvýšení počtu výkonů zachovávající svěrač nebyl potvrzen. Tato léčba může vést až u 24 % pacientů ke kompletnímu vymizení nádoru. Neodjuvantní léčba ale bohužel přináší i nežádoucí účinky od perianální dermatitidy, postradiační kolitidy až po těžké postradiační poškození v oblasti pánve, končící fibrózou, poruchou análního svěrače, inkontinencí a sexuálními dysfunkcemi. Téměř 40 % pacientů na léčbu neodpoví. U těchto tzv. non-responderů by bylo vhodnější předoperační léčbu modifikovat či zcela vynechat, a tím eliminovat její nežádoucí účinky. Jsou proto hledány molekulárně biochemické markery, jak tuto skupinu pacientů vyhledat. Jedním z možností je detekce ctDNA v krevní plazmě a sledování její plazmatické koncentrace během neodjuvantní onkologické léčby. Do souboru bylo zařazeno 20 pacientů s karcinomem rekta podstupující CRT. Monitorovali jsme hladiny ctDNA před, po CRT a po operaci. Výsledek jsme korelovali s histopatologickou odpovědí dle Dworaka. Zjistili jsme pokles hladin ctDNA během dobré léčebné odpovědi na CRT. Limitem studie byl malý počet pacientů a relativně nízký záchyt ctDNA v časných fázích onemocnění. Přesto je z výsledků patrné, že ctDNA je potenciálně zajímavý prediktor léčebné odpovědi na CRT nádorů rekta.

Práce byla podpořena grantem (IGA NT 13660).