Konference: 2010 XXXIV. Brněnské onkologické dny a XXIV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Gastrointestinální nádory
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 200p
Autoři: MUDr. Zuzana Horáková; MUDr. Hana Binková, Ph.D.; prof. MUDr. Elena Tóthová, CSc.
Úvod
Totální laryngektomie (LE) s adjuvantní radioterapií (RT) byla po dlouhou dobu považována za standard léčby lokálně pokročilých nádorů hrtanu. Dobré léčebné výsledky tohoto postupu s sebou ovšem přináší značnou morbiditu a významné snížení kvality života pacientů. Proto se v posledních desetiletích intenzivně prosazující tzv. záchovné protokoly založené na kombinaci chemoterapie (CHT) a radioterapie s cílem eliminace mutilující operace bez zhoršení výsledků lokální kontroly nebo celkového přežití. V následující retrospektivní studii jsme hodnotili výsledky léčby s důrazem na rozdílné léčebné modality.
Totální laryngektomie (LE) s adjuvantní radioterapií (RT) byla po dlouhou dobu považována za standard léčby lokálně pokročilých nádorů hrtanu. Dobré léčebné výsledky tohoto postupu s sebou ovšem přináší značnou morbiditu a významné snížení kvality života pacientů. Proto se v posledních desetiletích intenzivně prosazující tzv. záchovné protokoly založené na kombinaci chemoterapie (CHT) a radioterapie s cílem eliminace mutilující operace bez zhoršení výsledků lokální kontroly nebo celkového přežití. V následující retrospektivní studii jsme hodnotili výsledky léčby s důrazem na rozdílné léčebné modality.
Materiál
Soubor
Soubor tvořili pacienti léčeni na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně v letech 2001-2008. Podmínkou zařazení do retrospektivní studie byla histologická verifikace dříve neléčeného spinocelulárního karcinomu hrtanu ve stádiu onemocnění II, III a operabilním stádiu IV dle TNM klasifikace.
Léčba
Terapie probíhala paralelně ve dvou větvích: chirurgicky, nebo nechirurgicky záchovným protokolem. Chirurgická větev podstoupila primárně totální LE prostou, příp. rozšířenou; následovala adjuvantní RT, resp. CHRT.
V záchovném protokolu léčba probíhala podle několika schémat. V minulosti byla terapie zahájena indukční CHT. Při klinické odpovědi menší než parciální remisí následovala chirurgická léčba, v případě parciální nebo kompletní remise nádoru byla podána RT, resp. CHRT. V posledních letech byla preferována léčba CHRT bez předchozí neoadjuvance. Při persistenci nádoru následovala záchranná chirurgie.
Výsledky
Soubor
Hodnoceno bylo 188 pacientů. Z hlediska léčebné strategie byl operační přístup jako primární léčebná metoda zvolen u 141 pacientů, 47 pacientů bylo léčeno konzervativní onkologickou modalitou.
Odpověď na léčbu
V chirurgické větvi byla u všech 141 pacientů provedena totální LE, u 9 z nich po předchozí neoadjuvanci; následovala adjuvantní RT samostatná, resp. CHRT. Léčbou bylo přesto dosaženo kompletní tříměsíční klinické remise u všech 141 pacientů.
Ve větvi záchovného protokolu byla u podána definitivní RT, resp. CHRT; u 11 pacientů při dobré odpovědi na předchozí neoadjuvantí CHT. Pro persistence nádoru po léčbě 4 pacienti podstoupili záchrannou LE, 5 nebylo již chirurgické léčby schopno; nedosáhlo remise.
Celkové přežití
V chirurgické větvi bylo za dobu dispenzarizace pacientů (3-106 měsíců) potvrzeno úmrtí u 42 % pacientů, medián celkového kumulativního přežití (OAS) dosáhl 71 měsíců.
V nechirurgické větvi k úmrtí došlo u 45 % pacientů, medián přežití jsme stanovili na 57 měsíců. Při vzájemném srovnání obou větví nebyl zjištěn signifikantní rozdíl znamenající lepší hodnoty pro některou z obou větví (p= 0,72).
Relaps onemocnění
V chirurgické větvi byla verifikována recidiva u 18 % pacientů, v nechirurgické větvi u 17 %. Při vzájemném srovnání obou větví nebyl ani v tomto parametru zjištěn signifikantní rozdíl predikující lepší prognózu pro některou z obou větví (p=0,85).
Zachování hrtanu
Ze skupiny nechirurgických pacientů se podařilo zachránit léčbou hrtan u 80 % pacientů. Pouze v 55 % se podařilo zachovat plně funkční hrtan bez závislosti na tracheotomii či gastrostomii.
Závěr
Základním předpokladem aplikace záchovného protokolu zůstávají výsledky léčby a přežití srovnatelné s konvenční chirurgií, což jsme na vlastních souborech potvrdili. Ve sledovaných parametrech celkového kumulativního přežití a intervalu bez recidivy nebyl prokázán signifikantní rozdíl. Orgán se z celého souboru podařilo zachránit anatomicky u 80 % pacientů, funkčně plnohodnotné zůstaly ovšem pouze dvě třetiny ze zachovaných hrtanů.
Totální laryngektomie (LE) s adjuvantní radioterapií (RT) byla po dlouhou dobu považována za standard léčby lokálně pokročilých nádorů hrtanu. Dobré léčebné výsledky tohoto postupu s sebou ovšem přináší značnou morbiditu a významné snížení kvality života pacientů. Proto se v posledních desetiletích intenzivně prosazující tzv. záchovné protokoly založené na kombinaci chemoterapie (CHT) a radioterapie s cílem eliminace mutilující operace bez zhoršení výsledků lokální kontroly nebo celkového přežití. V následující retrospektivní studii jsme hodnotili výsledky léčby s důrazem na rozdílné léčebné modality.
Totální laryngektomie (LE) s adjuvantní radioterapií (RT) byla po dlouhou dobu považována za standard léčby lokálně pokročilých nádorů hrtanu. Dobré léčebné výsledky tohoto postupu s sebou ovšem přináší značnou morbiditu a významné snížení kvality života pacientů. Proto se v posledních desetiletích intenzivně prosazující tzv. záchovné protokoly založené na kombinaci chemoterapie (CHT) a radioterapie s cílem eliminace mutilující operace bez zhoršení výsledků lokální kontroly nebo celkového přežití. V následující retrospektivní studii jsme hodnotili výsledky léčby s důrazem na rozdílné léčebné modality.
Materiál
Soubor
Soubor tvořili pacienti léčeni na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně v letech 2001-2008. Podmínkou zařazení do retrospektivní studie byla histologická verifikace dříve neléčeného spinocelulárního karcinomu hrtanu ve stádiu onemocnění II, III a operabilním stádiu IV dle TNM klasifikace.
Léčba
Terapie probíhala paralelně ve dvou větvích: chirurgicky, nebo nechirurgicky záchovným protokolem. Chirurgická větev podstoupila primárně totální LE prostou, příp. rozšířenou; následovala adjuvantní RT, resp. CHRT.
V záchovném protokolu léčba probíhala podle několika schémat. V minulosti byla terapie zahájena indukční CHT. Při klinické odpovědi menší než parciální remisí následovala chirurgická léčba, v případě parciální nebo kompletní remise nádoru byla podána RT, resp. CHRT. V posledních letech byla preferována léčba CHRT bez předchozí neoadjuvance. Při persistenci nádoru následovala záchranná chirurgie.
Výsledky
Soubor
Hodnoceno bylo 188 pacientů. Z hlediska léčebné strategie byl operační přístup jako primární léčebná metoda zvolen u 141 pacientů, 47 pacientů bylo léčeno konzervativní onkologickou modalitou.
Odpověď na léčbu
V chirurgické větvi byla u všech 141 pacientů provedena totální LE, u 9 z nich po předchozí neoadjuvanci; následovala adjuvantní RT samostatná, resp. CHRT. Léčbou bylo přesto dosaženo kompletní tříměsíční klinické remise u všech 141 pacientů.
Ve větvi záchovného protokolu byla u podána definitivní RT, resp. CHRT; u 11 pacientů při dobré odpovědi na předchozí neoadjuvantí CHT. Pro persistence nádoru po léčbě 4 pacienti podstoupili záchrannou LE, 5 nebylo již chirurgické léčby schopno; nedosáhlo remise.
Celkové přežití
V chirurgické větvi bylo za dobu dispenzarizace pacientů (3-106 měsíců) potvrzeno úmrtí u 42 % pacientů, medián celkového kumulativního přežití (OAS) dosáhl 71 měsíců.
V nechirurgické větvi k úmrtí došlo u 45 % pacientů, medián přežití jsme stanovili na 57 měsíců. Při vzájemném srovnání obou větví nebyl zjištěn signifikantní rozdíl znamenající lepší hodnoty pro některou z obou větví (p= 0,72).
Relaps onemocnění
V chirurgické větvi byla verifikována recidiva u 18 % pacientů, v nechirurgické větvi u 17 %. Při vzájemném srovnání obou větví nebyl ani v tomto parametru zjištěn signifikantní rozdíl predikující lepší prognózu pro některou z obou větví (p=0,85).
Zachování hrtanu
Ze skupiny nechirurgických pacientů se podařilo zachránit léčbou hrtan u 80 % pacientů. Pouze v 55 % se podařilo zachovat plně funkční hrtan bez závislosti na tracheotomii či gastrostomii.
Závěr
Základním předpokladem aplikace záchovného protokolu zůstávají výsledky léčby a přežití srovnatelné s konvenční chirurgií, což jsme na vlastních souborech potvrdili. Ve sledovaných parametrech celkového kumulativního přežití a intervalu bez recidivy nebyl prokázán signifikantní rozdíl. Orgán se z celého souboru podařilo zachránit anatomicky u 80 % pacientů, funkčně plnohodnotné zůstaly ovšem pouze dvě třetiny ze zachovaných hrtanů.
Datum přednesení příspěvku: 22. 4. 2010
