Konference: 2005 XXIX. Brněnské onkologické dny a XIX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Bronchogenní karcinom
Číslo abstraktu: 156
Autoři: prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.; MUDr. Marcela Tomíšková; Mgr. Adam Svobodník, Ph.D.; MUDr. Jana Kaplanová; I. Pálková; MUDr. Bohdan Kadlec; MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D.; D. Stratil; MUDr. Tomáš Nebeský
Úvod
Gefitinib (Iressa) je účinný perorální necytotoxický antrachinolon. Jeho účinek je selektivní. Je infibitorem tyrozinkinázové aktivity receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR –TKI). Jeho účinnost byla prokázána u nemocných s pokročilým NSCLC ve 2. i vyšších liniích léčby. V roce 2004 se dokonce objevily práce, které ukazují, že bude v budoucnosti možné na základě přítomnosti určité mutace určit vhodné kandidáty léčby tímto velmi málo toxickým perorálním lékem, který je řazen mezi preparáty biologické (cílené) onkologické léčby.
V naší práci hodnotíme výsledky léčby u prvních 89 nemocných s NSCLC, kterým byla Iressa podávána v rámci programu časného přístupu (Extended Access Program = EAP). Jedná se o nemocné, u kterých byla léčba zahájena mezi únorem 2002 a srpnem 2004.
Pacienti a metody
Preparátem byli léčení nemocní s NSCLC. V klinickém stadium IIIB 39 (43.9%) nemocných, v klinickém stádium IV 44 (49.5%), jeden nemocný ve stádiu IB, 2 ve stádium IIB a 2 nemocní ve stadium III blíže neurčeného. Pacienti byli léčeni preparátem Iressa v dávce 250 mg perorálně a lék byl podáván jedenkrát denně. Léčba probíhla do progrese onemocnění a byla indikována u 62 (70%), u kterých došlo k progresi po nebo při předchozí konvenční cytostatické léčbě, a u 27 (30%) nemocných, kteří vzhledem k přidruženým nemocem a stavu žilního systému nebyli kandidáty konvenční cytostatické léčby. Jako lék 2. linie byla Iressa použita u 50 (56%) nemocných, ve 3. linii u 12 (14%) and v první linii u 27 (30%) nemocných, kteří z výše uvedených důvodů nebyli kandidáty konvenční cytostatické léčby. Nejlepší odpověď na léčbu před podáním Iressy byla parciální remise (PR) a to u 26 nemocných. V době, kdy byla léčba Iresoou indikována, nebyl stav výkonnosti (PS) hodnocen u žádného nemocného jako PS 0. Jako PS 1 byl hodnocen u 29 (32.5%) nemocných, jako PS 2 u 46 (51.7%) a jako PS 3 u 14 (5.8%) nemocných. Hodnotili jsme následující parametry: léčebnou odpověď, přežití, zlepšení příznaků (únavu, dušnost, kašel, bolest, denní aktivitu). Odpověď nádoru byla hodnocena každé 4 týdny. Provedení počítačové tomografie (CT) bylo indikováno u nemocných s neměřitelným rozsahem postižení na základě skiagramů hrudníku. Parciální odpověď (PR) nebo stabilizace onemocnění (SD) byly určeny podle vyšetření po 4 týdnech. Příznaky související s nádorovým onemocněníám byly hodnoceny každý týden podle škály určené k hodnocení příznaků u bronchogenního karcinomu (Lung Cancer Scale = LCS). Výsledky, které prezentujeme, jsou výsledky analýzy výše uvedeného souboru nemocných, která byla provedena v lednu 2005. V době, kdy je psán abstrakt, probíhají ještě genetická vyšetření z materiálů získaných od nemocných léčených Iressou. Jedná se převážně o materiál získaný při bronchoskopickém vyšetřením. Výsledky i jejich korelace s odpovědí na podání Iressy, to obojí bude k dispozici počátkem května 2005 a předpokládáme, že je budeme moci v rámci našeho sdělení na Brněnských onkologických dnech prezentovat.
Výsledky
V lednu 2005 se doba léčby gefitinibem se pohybovala od jednoho do 26 mesíců. Medián délky léčby byl 3 měsíce v první linii, 3,8 měsíce ve 2. linii a 2,2 měsíce ve 3. linii. Při podání gefitinibu v první linii bylo dosaženo mediánu přežití 5 měsíců, ve 2. linii 7,7 měsíce a ve 3. linii 5,1 měsíce. Rozdíl v délce přežití mezi těmito 3 skupinami nemocných není statisticky významný. Ve skupině mnemocných s PS 1 byl medián přežití 10,3 měsíce, ve skupině s PS 2 5,5 měsíce a ve skupině s PS 3 2,9 měsíce. Rozdíl v přežití mezi nemocnými těchto 3 skupin je statisticky významný. Kompletní remise (CR) nebylo při léčbě Iresou dosaženo v žádné skupině nemocných. Parciální remise (PR) byla potvrzena u 8 (9%) nemocných a stabilizace onemocnění (SD) u 39 (44%). U zbývajích nemocných došlo v průběhu léčby k progresi. Změny v přítomnsoti a intenzitě příznaků byly hodnoceny následovně: u 16% nemocných došlo ke zmírnění dušnosti, u 18% ke zmírnění únavy, u 14% ke zmírnění kašle, u 11% ke zmírnění bolesti a 18% nemocných bylo schopno zvýšit denní aktivitu. Nejvýraznější toxicita, která byla hodnocena pouze stupni 1-2 bylo zarudnutí a svědění kůže u 41 (46%) nemocných, nevolnost, průjem a nechutenství byly udávány 17 (19%) pacienty. Příznaky toxicity odezněly u většiny nemocných po krátkodobém přerušení léčby. Pro toxicitu musela být léčba ukončena u pouze u 5 nemocných.
Závěry
Na základě hodnocení léčby Iressou u prvních 89 nemocných s NSCLC můžeme konstatovat, že se jedná o velmi dobře snášený lék, který je účinný v 1., 2.i 3 linii léčby nemocných s pokročilým NSCLC. Medián přežití 10,3 měsíce, kterého bylo dosaženo ve skupině nemocných s nejlepším stavem výkonnosti, což v našem souboru byla skupina nemocných s PS 1, byl statisticky významně delší než ve skupinách s PS 2 a PS 3.
Literatura:
Gefitinib (Iressa) je účinný perorální necytotoxický antrachinolon. Jeho účinek je selektivní. Je infibitorem tyrozinkinázové aktivity receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR –TKI). Jeho účinnost byla prokázána u nemocných s pokročilým NSCLC ve 2. i vyšších liniích léčby. V roce 2004 se dokonce objevily práce, které ukazují, že bude v budoucnosti možné na základě přítomnosti určité mutace určit vhodné kandidáty léčby tímto velmi málo toxickým perorálním lékem, který je řazen mezi preparáty biologické (cílené) onkologické léčby.
V naší práci hodnotíme výsledky léčby u prvních 89 nemocných s NSCLC, kterým byla Iressa podávána v rámci programu časného přístupu (Extended Access Program = EAP). Jedná se o nemocné, u kterých byla léčba zahájena mezi únorem 2002 a srpnem 2004.
Pacienti a metody
Preparátem byli léčení nemocní s NSCLC. V klinickém stadium IIIB 39 (43.9%) nemocných, v klinickém stádium IV 44 (49.5%), jeden nemocný ve stádiu IB, 2 ve stádium IIB a 2 nemocní ve stadium III blíže neurčeného. Pacienti byli léčeni preparátem Iressa v dávce 250 mg perorálně a lék byl podáván jedenkrát denně. Léčba probíhla do progrese onemocnění a byla indikována u 62 (70%), u kterých došlo k progresi po nebo při předchozí konvenční cytostatické léčbě, a u 27 (30%) nemocných, kteří vzhledem k přidruženým nemocem a stavu žilního systému nebyli kandidáty konvenční cytostatické léčby. Jako lék 2. linie byla Iressa použita u 50 (56%) nemocných, ve 3. linii u 12 (14%) and v první linii u 27 (30%) nemocných, kteří z výše uvedených důvodů nebyli kandidáty konvenční cytostatické léčby. Nejlepší odpověď na léčbu před podáním Iressy byla parciální remise (PR) a to u 26 nemocných. V době, kdy byla léčba Iresoou indikována, nebyl stav výkonnosti (PS) hodnocen u žádného nemocného jako PS 0. Jako PS 1 byl hodnocen u 29 (32.5%) nemocných, jako PS 2 u 46 (51.7%) a jako PS 3 u 14 (5.8%) nemocných. Hodnotili jsme následující parametry: léčebnou odpověď, přežití, zlepšení příznaků (únavu, dušnost, kašel, bolest, denní aktivitu). Odpověď nádoru byla hodnocena každé 4 týdny. Provedení počítačové tomografie (CT) bylo indikováno u nemocných s neměřitelným rozsahem postižení na základě skiagramů hrudníku. Parciální odpověď (PR) nebo stabilizace onemocnění (SD) byly určeny podle vyšetření po 4 týdnech. Příznaky související s nádorovým onemocněníám byly hodnoceny každý týden podle škály určené k hodnocení příznaků u bronchogenního karcinomu (Lung Cancer Scale = LCS). Výsledky, které prezentujeme, jsou výsledky analýzy výše uvedeného souboru nemocných, která byla provedena v lednu 2005. V době, kdy je psán abstrakt, probíhají ještě genetická vyšetření z materiálů získaných od nemocných léčených Iressou. Jedná se převážně o materiál získaný při bronchoskopickém vyšetřením. Výsledky i jejich korelace s odpovědí na podání Iressy, to obojí bude k dispozici počátkem května 2005 a předpokládáme, že je budeme moci v rámci našeho sdělení na Brněnských onkologických dnech prezentovat.
Výsledky
V lednu 2005 se doba léčby gefitinibem se pohybovala od jednoho do 26 mesíců. Medián délky léčby byl 3 měsíce v první linii, 3,8 měsíce ve 2. linii a 2,2 měsíce ve 3. linii. Při podání gefitinibu v první linii bylo dosaženo mediánu přežití 5 měsíců, ve 2. linii 7,7 měsíce a ve 3. linii 5,1 měsíce. Rozdíl v délce přežití mezi těmito 3 skupinami nemocných není statisticky významný. Ve skupině mnemocných s PS 1 byl medián přežití 10,3 měsíce, ve skupině s PS 2 5,5 měsíce a ve skupině s PS 3 2,9 měsíce. Rozdíl v přežití mezi nemocnými těchto 3 skupin je statisticky významný. Kompletní remise (CR) nebylo při léčbě Iresou dosaženo v žádné skupině nemocných. Parciální remise (PR) byla potvrzena u 8 (9%) nemocných a stabilizace onemocnění (SD) u 39 (44%). U zbývajích nemocných došlo v průběhu léčby k progresi. Změny v přítomnsoti a intenzitě příznaků byly hodnoceny následovně: u 16% nemocných došlo ke zmírnění dušnosti, u 18% ke zmírnění únavy, u 14% ke zmírnění kašle, u 11% ke zmírnění bolesti a 18% nemocných bylo schopno zvýšit denní aktivitu. Nejvýraznější toxicita, která byla hodnocena pouze stupni 1-2 bylo zarudnutí a svědění kůže u 41 (46%) nemocných, nevolnost, průjem a nechutenství byly udávány 17 (19%) pacienty. Příznaky toxicity odezněly u většiny nemocných po krátkodobém přerušení léčby. Pro toxicitu musela být léčba ukončena u pouze u 5 nemocných.
Závěry
Na základě hodnocení léčby Iressou u prvních 89 nemocných s NSCLC můžeme konstatovat, že se jedná o velmi dobře snášený lék, který je účinný v 1., 2.i 3 linii léčby nemocných s pokročilým NSCLC. Medián přežití 10,3 měsíce, kterého bylo dosaženo ve skupině nemocných s nejlepším stavem výkonnosti, což v našem souboru byla skupina nemocných s PS 1, byl statisticky významně delší než ve skupinách s PS 2 a PS 3.
Literatura:
- Baselga J. Why the Epidermal Frowth Factor Receptor? The
Rationale for Cancer Therapy. The Oncologist 2002; 7 (suppl 4):
www.TheOncologist.com.
- Baselga J, Kris M, Yano S, et al. Phase II trias (IDEAL a and
IDEAL 2) of ZD1839 („IRESSA“) in locally advanced or metastatic
non-small-cell lung cancer patients. ESMO, Nice, France, October
18-22, 2002.
- Bonomi P. Clinical studies with non-Iressa EGFR tyrosine kinase
inhibitors. Lung Cancer 2003; 41: S43-S48.
- Dy GK, Adjei AA. Novel Targets for Lung Cancer Therapy: Part
II. J Clin Oncol 2002; 20: 3016-3028.
- Fukuoka M, Yano S, Giacone G, et al. A multi-institutional
randomized phase II trial of gefitinib for previously terated
patients with advanced non-small-cell lung cancer (the IDEAL 1
trial). J Clin Oncol 2003; 21: 2237-2246.
- Herbst RS, Kies MS. ZD1839 (Iressa) in Non-Small Cell Lung
Cancer. The Oncologist 2002; 7 (suppl 4):
www.TheOncologist.com.
- Johnson DH. Gefitinib (Iressa) trials in non-small cell lung
cancer. Lung Cancer 2003; 41: S23-S28.
- Kris MG, Natale RB, Herbst RS et al. Efficacy of gefitinib, an
inhibitor of epidermal growth factor receptor tyrosine kinase, in
symptomatic patients with non-small cell lung cancer. A randomized
trial. JAMA 2003; 290: 2149-2158.
- Lynch TJ, Bell DW, Sordella R, et al. Activating Mutations in
the Epidermal Growth Factor Receptor Underlying Responsiveness of
Non-Small-Cell Lung Cancer to Gefitinib. N Engl J Med 2004; 350:
2129-2139.
- Rosell R, Taron M, Alberola V, et al. Genetic testing for chemotherapy in non-small cell. Lung cancer. Lung Cancer 2003; 41: S97-S102.
Datum přednesení příspěvku: 27. 5. 2005
