Konference: 2008 XXXII. Brněnské onkologické dny a XXII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Genitourinární nádory
Téma: XXVI. Karcinomy prostaty
Číslo abstraktu: 229
Autoři: prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc.; MUDr. Vítězslav Vít; prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.
Úvod
Riziko recidivy KP u pacientů léčených s kurativním záměrem závisí na řadě faktorů a modalitě léčby. U části takto léčených pacientů bohužel časem dojde k progresi, popřípadě k úmrtí. Bicalutamid 150 může snížit riziko progrese onemocnění a u lokálně pokročilého onemocnění léčeného ozářením dokonce zlepšit celkové přežití.
Materiál a metodika
Autoři hodnotí progresi u 103 pacientů s KP po zevní radioterapii s kurativním záměrem s neoadjuvantní androgenní deprivací. Pro přítomnost alespoň jednoho z rizikových faktorů byl adjuvantně nasazen bicalutamid 150. Průměrná doba sledování je 79,5 měsíce (6,6 roku).
Výsledky
Ve sledovaném souboru dosud zemřelo 9 pacientů (8,7%), 3 (2,9%) na progresi KP, 4 (3,9%) na interní komorbidity, 2 (1,9%) na duplicitní karcinomy. Progrese onemocnění byla detekována u 17 pacientů (16,5%) v průměru za 43,3 měsíce (0-74). 3 pacienti na progresi KP zemřeli, u 7 pacientů trvá kompletní remise při maximální androgenní blokádě, u 3 pacientů v současné době progreduje PSA a je vysazen antiandrogen. U 4 pacientů došlo k další progresi a byla idikována chemoterapie docetaxelem.
Nežádoucí účinky léčby
Nejčastějším nežádoucím projevem léčby bicalutamidem byla gynekomastie, která se manifestovala celkem u 57 pacientů (55,3%).
U 24 pacientů (23,3%) byla gynekomastie asymptomatická, bez nutnosti terapie, symptomatická gynekomastie byla u 33 pacientů (32,0%).
U 16 pacientů byl podán Tamoxifen s dobrým efektem, u 6 pacientů byl Tamoxifen bez dostatečného účinku, u 3 pacientů byl dobrý efekt analgetické radioterapie. Ostatní pacienti se symptomatickou gynekomastií si navrhovanou léčbu nepřáli a většinou zvolili vysazení adjuvantní medikace.
Ostatní nežádoucí vedlejší účinky byly ojedinělé: bolest v zádech 5 (4,9%), průjem 2 (1,9%), zvýšená únava 2 (1,9%), osteoporosa1 (1,0%), dušnost 2 (1,9%), exantem 1 (1,0%), nechutenství3 (2,9%), pruritus 1 (1,0%). K přerušení léčby v důsledku vedlejších účinků došlo u 14 pacientů (13,6%) většinou na přání pacienta..
Závěr
I když u pacientů s lokálně pokročilým onemocněním s rizikovými faktory léčených radioterapií a adjuvantním podáváním bicalutamidu v dávce 150 mg je šance na snížení progrese nemocnění i zlepšení přežívání, při dlouhodobém sledování u určitého procenta takto léčených pacientů se progresi nevyhneme. Srovnání naší běžné klinické praxe s výsledky studie EPC přináší významné informace, kdy na základě „evidence based medicíne“ můžeme zpřesnit indikace a u jasně definované skupiny pacientů můžeme aplikovat léčbu s objektivně prokázaným efektem a naopak u jiných skupin pacientů, u kterých dosud nebyl objektivizován prospěch z takové léčby se můžeme vyhnout řadě nepříjemných vedlejších účinků neefektivní léčby.
Riziko recidivy KP u pacientů léčených s kurativním záměrem závisí na řadě faktorů a modalitě léčby. U části takto léčených pacientů bohužel časem dojde k progresi, popřípadě k úmrtí. Bicalutamid 150 může snížit riziko progrese onemocnění a u lokálně pokročilého onemocnění léčeného ozářením dokonce zlepšit celkové přežití.
Materiál a metodika
Autoři hodnotí progresi u 103 pacientů s KP po zevní radioterapii s kurativním záměrem s neoadjuvantní androgenní deprivací. Pro přítomnost alespoň jednoho z rizikových faktorů byl adjuvantně nasazen bicalutamid 150. Průměrná doba sledování je 79,5 měsíce (6,6 roku).
Výsledky
Ve sledovaném souboru dosud zemřelo 9 pacientů (8,7%), 3 (2,9%) na progresi KP, 4 (3,9%) na interní komorbidity, 2 (1,9%) na duplicitní karcinomy. Progrese onemocnění byla detekována u 17 pacientů (16,5%) v průměru za 43,3 měsíce (0-74). 3 pacienti na progresi KP zemřeli, u 7 pacientů trvá kompletní remise při maximální androgenní blokádě, u 3 pacientů v současné době progreduje PSA a je vysazen antiandrogen. U 4 pacientů došlo k další progresi a byla idikována chemoterapie docetaxelem.
Nežádoucí účinky léčby
Nejčastějším nežádoucím projevem léčby bicalutamidem byla gynekomastie, která se manifestovala celkem u 57 pacientů (55,3%).
U 24 pacientů (23,3%) byla gynekomastie asymptomatická, bez nutnosti terapie, symptomatická gynekomastie byla u 33 pacientů (32,0%).
U 16 pacientů byl podán Tamoxifen s dobrým efektem, u 6 pacientů byl Tamoxifen bez dostatečného účinku, u 3 pacientů byl dobrý efekt analgetické radioterapie. Ostatní pacienti se symptomatickou gynekomastií si navrhovanou léčbu nepřáli a většinou zvolili vysazení adjuvantní medikace.
Ostatní nežádoucí vedlejší účinky byly ojedinělé: bolest v zádech 5 (4,9%), průjem 2 (1,9%), zvýšená únava 2 (1,9%), osteoporosa1 (1,0%), dušnost 2 (1,9%), exantem 1 (1,0%), nechutenství3 (2,9%), pruritus 1 (1,0%). K přerušení léčby v důsledku vedlejších účinků došlo u 14 pacientů (13,6%) většinou na přání pacienta..
Závěr
I když u pacientů s lokálně pokročilým onemocněním s rizikovými faktory léčených radioterapií a adjuvantním podáváním bicalutamidu v dávce 150 mg je šance na snížení progrese nemocnění i zlepšení přežívání, při dlouhodobém sledování u určitého procenta takto léčených pacientů se progresi nevyhneme. Srovnání naší běžné klinické praxe s výsledky studie EPC přináší významné informace, kdy na základě „evidence based medicíne“ můžeme zpřesnit indikace a u jasně definované skupiny pacientů můžeme aplikovat léčbu s objektivně prokázaným efektem a naopak u jiných skupin pacientů, u kterých dosud nebyl objektivizován prospěch z takové léčby se můžeme vyhnout řadě nepříjemných vedlejších účinků neefektivní léčby.
Datum přednesení příspěvku: 19. 4. 2008
