Výsledky analýzy aberací Egfr1, Her2/neu a K-ras u pacientů s karcinomem plic na terapii gefitinibem v rámci programu časného přístupu

Dysregulace proteinů z EGFR rodiny byla zjištěna u buněk celé řady nádorů. Známé patologické změny jsou především u dvou členů této rodiny: Her2/neu a Egfr1, proto jsou vhodným cílem pro terapeutické ovlivnění. Novou možností pro pacienty s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) jsou nízkomolekulární inhibitory Egfr1 – gefitinib a erlotinib. Léčebná odpověď typu kompletní či parciální remise je však zaznamenána u relativně malého počtu pacientů (přibližně 10 %). Ke zvýšené aktivaci Egfr1 přispívá několik mechanismů: amplifikace genu egfr1, overexprese genu egfr1, popřípadě aktivující mutace genu egfr1 nejčastěji přítomné v exonu 19 (cca 50 % všech mutací) a exonu 21 (cca 40 % všech mutací). Rezistence na léčbu gefitinibem je způsobena mechanismy, které nesouvisejí se zvýšenou aktivitou Egfr1. Přibližně u 10 % rezistentních pacientů se nachází aktivující mutace kodonu 12 nebo 13 genu k-ras. Protein K-ras je členem MAPK signální dráhy a za fyziologických podmínek je aktivovaný proteinem Egfr1.
U souboru 84 pacientů s NSCLC (57 mužů / 27 žen), kteří byli léčeni gefitinibem v rámci programu časného přístupu, byly vyšetřeny aberace genu Egfr1 a K-ras. U 4 pacientů byla zaznamenána parciální regrese onemocnění a u 31 pacientů byla zastavena progrese onemocnění (SD). Výchozím materiálem pro vyšetření byla zamražená nádorová tkáň, nebo parafinové bloky, popřípadě cytologické preparáty. Ze vzorků s >70 % zastoupením nádorových buněk byla izolována DNA pomocí komerčního kitu firmy Qiagen. Ze vzorků s <70 % zastoupením nádorové populace byly nádorové buňky získány metodou laserové mikrodisekce. Bodové mutace genů Egfr1 a K-ras byly detekovány přímou sekvenací exonu 21 genu Egfr1 a exonu 1 genu K-ras. Delece exonu 19 genu Egfr1 byly vyšetřovány pomocí fragmentační analýzy PCR produktů a potvrzeny sekvenací jednotlivých fragmentů. Exprese Egfr1 a Her2/neu byla stanovena imunohistochemicky pomocí myších monoklonálních anti-lidských protilátek firmy DakoCytomation. Metodou FISH byl určen počet kopií genu Egfr1 a Her2/neu na tkáňových řezech či cytologických preparátech nádorových tkání.
Mutace genu Egfr1 byla detekována u 4 pacientů, z toho u 2 pacientů se jednalo o u mutaci L858R v exonu 21 (PR), u jednoho byla přítomna mutace L862Q exonu 21 (klinická odpověď neznámá) a u posledního z nich delece exonu 19 (PR) spojená s inzercí jedné aminokyseliny (del 747–753 ins S). Mutace genu K-ras byly vyšetřeny u 77 pacientů, u žádného pacienta nebyla nalezena současná mutace Egfr1 a genu K-ras v kodonu 12 v exonu 1 a současně žádný z pacientů s mutací v K-ras genu z terapie gefitinibem neprofitoval.
U 28 sledovaných pacientů byla stanovena exprese Egfr1 v nádorových buňkách. U 4 z nich byla exprese Egfr1 negativní. U 16 nemocných byla zaznamenána 80–100 % pozitivita nádorových buněk; ve většině případů se jedná o pozitivitu membránovou, ve 2 případech byla zaznamenána kombinovaná pozitivita (membránová a cytoplazmatická) a ve dvou případech pozitivita pouze aberantní cytoplazmatická. U 4 pacientů byla detekována vyšší než 50 % membránová pozitivita exprese Egfr1 a u zbývajících 4 nemocných menší než 50 % exprese Egfr1. Exprese EGFR1 receptoru v našem souboru pacientů nebyla vázaná na klinickou odpověď na gefitinib. Exprese Her2/neu byla detekována u 24 vyšetřovaných pacientů, z toho pouze u 2 pacientů byla zaznamenána vyšší jak 60 % membránová pozitivita. U těchto nemocných byla rovněž zaznamenána zvýšená exprese Egfr1.
Metodou FISH bylo vyšetřeno celkem 25 pacientů ze sledované skupiny. Amplifikace genu Egfr1 byla zjištěna u 4 pacientů a u 1 nemocného trizomie chromozomu 7. U 2 pacientů byly detekovány hraniční hodnoty ukazující na patologické změny na chromozomu 7 v oblasti genu Egfr1. Většina pacientů s amplifikací genu Egfr1 měla typ klinické odpovědi SD. U pacientů s klinickou odpovědí typu SD či PR bez amplifikace Egfr1 jsme nalézali amplifikaci genu Her2/neu.
Výsledky naší studie potvrzují publikovaná data a ukazují, že klinickou odpověď NSCLC pacientů na gefitinib lze racionálně predikovat na základě in vitro vyšetření.

Poděkování: Práce na projektu byla podporována firmou Astra-Zeneca, granty MSM6198959216, IGA MZCR NC7506-3 a NC7495.