Výskyt duplicitního karcinomu štítné žlázy u maligního lymfogranulomu

Úvod:

Maligní lymfogranulom je onemocnění, které se objevuje u relativně mladé populace a má dlouhodobě příznivou prognosu.
V závislosti na stadiu a rizikových faktorech je vyléčeno více než 80% pacientů, v časných stadiích onemocnění přes 90% nemocných.
Vzhledem k dobrým léčebným výsledkům je důležité sledovat a hodnotit pozdní toxicitu onkologické léčby, která může významně ovlivň ovat dlouhodobé přežití.
Jako závažná je uváděna plicní toxicita, kardiotoxicita a zejména výskyt sekundárních malignit.

Soubor:

V letech 1980-2000 bylo na onkologickém oddě lení Nemocnice Č. Budějovice léčeno celkem 279 pacientů s diagnosou maligní lymfogranulom.
Léčba byla stanovena dle rozsahu onemocnění a stavu nemocného a byla vždy pro určité období standardizována.
Retrospektivně jsme hodnotily výskyt sekundárních malignit s zaměřením na duplicitní karcinom štítné žlázy, u kterého je uváděno vysoké relativní riziko vzniku.
K určení relativního rizika se dává do poměru pozorovaný počet nových primárních nádorů k počtu očekávaných v populaci.

Výsledky:

V souboru 279 pacientů léčených pro maligní lymfogranulom bylo zjištěno celkem 20 duplicitních nádorů, tj. 7,1 %
(vyloučeny byly basaliomy kůže). Viz Tab.1:
Duplicitní nádor se objevil u 11 žen (55%) a 9 mužů ( 45%). U žen patřil mezi nejčastější sekundární malignitu karcinom prsu, který se objevil u 5 pacientek (45%), ostatní nádory se vyskytovaly po 1 případě.
U třech žen vznikl sekundární karcinom prsu po předchozím ozáření nadbráničních uzlin.
U mužů mezi nejčastější duplicitu patřil nádor plic a nádor jaterpo 2 případech ( po 22%), ostatní nádory se opět vyskytly jednotlivě.
V celém souboru nebyl shledán žádný duplicitní karcinom štítné žlázy.
Medián trvání pro vznik duplicity byl 126 měsíců ( 12-425 měsíců).Viz Tab.2:

Diskuse:

Je známo, že tkáň štítné žlázy je poškozována radioterapií, účinek chemoterapie není jasný.
Dle literárních údajů je udávána hypothyreosa u téměř 50% nemocných s maligním lymfogranulomem a výskyt sekundárního karcinomu štítné žlázy 1,7%.
Dores et al. publikoval v roce 2002 dosud největší soubor nemocných s primárním maligním lymfogranulomem, ve kterém hodnotil výskyt sekundárních malignit po onkologické léčbě.
Sledování zahrnovalo 32 591 pacientů z USA, Kanady, Skandidávie a Holandska, léčených v letech 1935 1994.
V práci udává, jaká jsou relativní rizika (RR) vývoje jednotlivých duplicit. Nejvyšší relativní riziko má AML RR= 9,9, následuje non-Hodkinův lymfom RR=5,5, dále pojivová tkáň RR= 5,1 a na čtvrtém místě je karcinom štítné žlázy s RR = 4,1.
V práci Swerdlowa et al. je relativní riziko vzniku sekundárního karcinomu štítné žlázy 7,6 a v žebříčku rizik stojí také na čtvrtém místě .
Oba autoři udávají, že nejvíce jsou nemocní ohroženi AML, která jistě souvisí s podávanou chemoterapií MOPP.
V našem souboru nebyl zjištěn ani karcinom štítné žlázy ani výskyt AML.

Závěr:

Na onkologickém oddělení Nemocnice Č. Budějovice bylo léčeno 279 pacientů s maligním lymfogranulomem a zjištěno 20 sekundárních nádorů ( 7,1%). Mezi duplicitami jsme nezjistily žádný karcinom štítné žlázy.
Nejčastější sekundární malignitou u žen byl karcinom prsu (45%), u mužů karcinom plic a jater ( po 22%).
Medián trvání do vzniku duplicity byl 126 měsíců ( 12-425 měsíců).
Vzhledem k vysokému počtu žen s duplicitním karcinomem prsu jsou vhodné pravidelné mamografické kontroly i u žen mladších 45 let, což je hranice pro provádění skreeningu. Přestože se v našem souboru sekundární karcinom štítné žlázy nevyskytl, není jeho riziko zanedbatelné. Měla by být prováděna pravidelná vyšetření k odhalení nejenom hypothyreosy , ale i duplicitních nádorů.
Tab 1:Lokalizace duplicity v závislosti na pohlaví a způsobu léčby primárního nádoru

Literatura:

1. Van Leeuwen F., Travis L.B.: Second cancer. In: Cancer. Principles and practice of oncology,7th edition,Lippincott Williams,2000,p.2575-2586
   
2. Specht L.: Is there a role for radiation?, Hematologic Malignancies, Feb 2005, p. 143-151.
   
3. Hancock S., McDougall I., Constine L. S: Thyroid diseases after treatment of Hodgkin disease. N. Engl. J. Med. 1991, 325: p 599
   
4. ores G.M., Metayer C., CurtisR.E.,et al: Second malignant neoplasms among long-term survivors of HodgkinÊ disease: a population-based evaluation over 25 years. J.Clin.Oncol. 2002,20,p.3484
   
5. Swerdlow A.J., Barber J.A., Hudson G.V. Et al. Risk of second malignancy after Hodgkin disease in a collaborative British cohort: the relation to age at treatment. J. Clin. Oncol. 2000, 18, p. 498