Vyšetření hladin everolimu. Jednoduchá cesta k individualizované efektivní léčbě

 Úvod:

   Everolimus patří mezi mTOR (mammalian Target of Rapamycin) inhibitory, léky s výrazným antiproliferačním a imunosupresivním účinkem. První preparát této skupiny - rapamycin, byl schválen FDA v roce 1999 jako imunosupresivum po transplantacích, po kterých je nutné zabránit rejekci štěpu. Imunosupresiva vytvářejí mnoho nežádoucích účinků a lékových interakcí. Za dobu existence transplantologie byly vyvinuty metodiky, pomocí nichž je hladina imunosupresiv v krvi pacienta pravidelně monitorována. Na základě naměřených hodnot jsou jejich dávky korigovány.

Účinek everolimu byl prokázán ve druhé linii léčby metastatického renálního karcinomu (mRCC) po selhání VEGF inhibitorů. Stejně jako ostatní mTOR inhibitory má antiproliferační účinek, který je v onkologické terapii využíván, nicméně vykazuje i závažné vedlejší účinky, mezi které patří (jinde využívaná) imunosuprese a na jejím podkladě výskyt infekcí. Dalšími nežádoucími účinky jsou plicní toxicita projevující se jako intersticiální plicní pneumonie, mucozitida a metabolické nežádoucí účinky – hyperglykemie, hypercholesterolémie, hypertriglyceridemie, anorexie. Nežádoucí účinky vedou ke zvýšení morbidity a zhoršení kvality života nemocného. Důsledkem toho může být přerušena či dokonce vysazena léčba everolimem, byť by byl účinný.

Doporučovaná denní dávka everolimu je 10 mg. Po jeho podání pacientům s mRCC byl rovnovážný stav AUC0-tau v rozmezí dávek 5-10 mg na dávce závislý a bylo ho dosaženo během dvou týdnů.

Důvodem pro zahájení vyšetřování hladin everolimu v ÚRO byl výskyt závažné hyperglykemie (27 mmol/ l) a hyperlipidémie při užívání tohoto preparátu 62-letým mužem, který byl v pravidelné péči diabetologa a který po nastavení požadované plazmatické hladiny everolimu užíval s dobrým efektem a výbornou tolerancí tento preparát v dávce 5 mg obden.

Soubor a metodika, výsledky:

   Metodika monitorování plazmatických hladin everolimu je převzata z transplantologie. Vyšetření je prováděno z 2 ml nesrážlivé krve v EDTA odebrané ráno nalačno, před užitím everolimu opakovaně do nastavení požadované plazmatické hladiny everolimu, poté následují 2-3 kontrolní odběry zhruba po 14 dnech. Vyšetření podstoupilo 8 pacientů (6 mužů, 2 ženy) s mRCC léčeným everolimem 10 mg denně ev. po redukci dávky 5 mg denně. Všichni byli zatíženi komorbiditami. Ná základě monitorace došlo u 4 pacientů k úpravě dávkování, 4 pacientům byla ponechána doporučená dávka 10 mg/d. Tolerance preparátu se díky provádění tohoto vyšetření výrazně zlepšila.

Závěr:

   Monitorace hladin everolimu je jednoduché, nezatěžující vyšetření, pro které není potřeba žádné nové vybavení KOC. Využívány jsou stávající metodika a stávající vybavení laboratoří, compliance vyšetření je výborná. Výsledky dokládají jeho význam - efektivní individuální úprava dávkování everolimu tj. snížení či překonání toxicity při zachování účinnosti. Tím je v neposlední řadě docíleno jasného ekonomického efektu.