Vyhodnocení resekčních okrajů a jejich prediktivní hodnota.

V období 2000-2004 jsme léčili na Klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie LF a FN Brno 122 pacientů se spinocelulárním karcinomem dutiny ústní. Ze zkoumaného souboru pacientů jsme zpracovali problematiku a výtěžnost informace o okraji resekátu při chirurgické léčbě lokálního nálezu. Histopatologický nález v okraji resekátu vypovídá o radikalitě provedené ablace a o agresivitě nádoru.

Z celkového množství operovaných pacientů jsme dohledali popis okrajů resekátu u 71 pacientů a u 62 pacientů máme záznamy o lokálním nálezu po dobu minimálně jednoho roku. Je to doba, za kterou se většinou projeví mikroskopicky pozitivní nález karcinomu v okraji resekátu. Jako pozitivní jsme hodnotili histologický nález s přítomným nádorem nebo blízkým v okraji resekátu.

V hodnoceném souboru je 71,8% negativních nálezů a 28,2% pozitivních nálezů, tj. přítomnost nebo blízkost karcinomu v okraji resekátu. U hodnocených pozitivních nálezů došlo k lokální recidivě u 50% pacientů, ve skupině s negativním nálezem v okraji resekátu došlo k recidivě u 29,5% pacientů při minimální době sledování jeden rok. U tříletého sledování jsme zaznamenali recidivu u 60% pacientů s nálezem pozitivního chirurgického okraje a u 31,7% ve skupině s negativním okrajem.

Podle lokalizace karcinomu byly nejčastěji pozitivní okraje u lokalizace horní alveolární výběžek a patro 55,6%.

Při hodnocení pozitivity okraje resekátu u jednotlivých kategorií T jsme zaznamenali nejvyšší procento u T3 (43,5%), dále T2 23,1%, T4 20,0% a TI 16,7% z celkového počtu 19 vyhodnocených resekátů s pozitivním okrajem.

V tomto souboru pacientů jsme zaznamenali menší výskyt recidivy u pacientů s absolvovanou radioterapií. Při krátkodobém sledování byl výskyt recidiv ve skupině s pozitivním chirurgickým okrajem a pooperační radioterapií o 11,2% nižší ve srovnání se skupinou bez radioterapie, při minimálně tříletém sledování byl rozdíl 5,4%.