VYBRANÉ KAPITOLY Z LOKÁLNÍ LÉČBY KARCINOMU PRSU

Východiska:

Karcinom prsu se vzdálenými metastázami v době  diagnózy představuje celosvětově 5–10 % všech případů. Smyslem léčby je prodloužit přežití, zmírnit symptomy a zlepšit kvalitu života. Tradičním doporučením je podat systémovou terapii, léčbu lokální jen v případě symptomů, jako je bolest, ulcerace, krvácení nebo infekce. Dosud jsme neměli k dispozici data z randomizovaných prospektivních studií, ale řada retrospektivních prací ukazovala signifikantní zlepšení celkového přežití pacientek odstraněním primárního tumoru (nikoliv axilární disekcí), se snížením rizika úmrtí o 30 % dle provedených metaanalýz. Efekt chirurgické léčby byl v mnohorozměrné analýze nezávislý na typu a lokalizaci metastáz, rozsahu primárního tumoru, typu chirurgického výkonu, stavu okrajů resekátu, věku a HER2 statusu. Uvažuje se o několika mechanizmech, kterými by přínos mohl být zprostředkován. Výsledky však mohou být ovlivněny selekčními bias (mladší pacientky bez závažných komorbidit, oligometastatické onemocnění, menší velikost primárního nádoru), nedostupností moderní léčby u části souborů ze 70.–80. let apod. Několik studií prokázalo podobný přínos ve zlepšení lokální kontroly a přežití při užití radioterapie. Pouze jedna ze studií zkoumala vliv lokální kontroly onemocnění na zlepšení přežití (Hazard et al., 2008). Stabilizovaný nález v oblasti hrudní stěny byl v tomto souboru provázen zlepšením celkového přežití bez ohledu na to, zda byla provedena resekce tumoru (HR 0,415, 95% CI: 0,260–0,662, p = 0,015). V současné době již probíhá několik prospektivních randomizovaných klinických studií. Na konferenci v San Antoniu v prosinci 2013 byly Badwem prezentovány výsledky indické studie, která zkoumala přínos lokoregionální terapie (LRT) na souboru 350 žen léčených v úvodu chemoterapií na bázi antracyklinů s dosažením objektivní odpovědi po 6 sériích. Lokoregionální léčba nezlepšila medián přežití pacientek (18,8 vs 20,5 měsíce, HR 1,07, 95% CI = 0,82–1,40, p = 0,60). Lokální kontrola byla výrazně lepší v rameni s LRT, ale zároveň častěji progredovaly vzdálené metastázy. Fisher v roce 1989 v experimentu na myších tyto jevy zdůvodňoval zvýšením sérové hladiny růstového stimulujícího faktoru po resekci primárního tumoru.

Cíl:

Předmětem sdělení je význam lokoregionální léčby u karcinomu prsu IV. klinického stadia.

Závěr:

Zlepšení prognózy primárně diseminovaných pacientek lokální léčbou pozorované v některých retrospektivních souborech je nutné ověřit aktuálně probíhajícími prospektivními randomizovanými studiemi.

Podpořeno MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).