VYBRANÉ KAPITOLY Z HORMONÁLNÍ LÉČBY

Východiska:

Přibližně 80 % nádorů má pozitivní hormonální receptory. Pro většinu těchto pacientek je hormonální léčba základním léčebným postupem. U pacientek s metastatickým karcinomem prsu lze použít několik linií hormonální léčby. Jedním z důležitých faktorů při zvažování hormonální léčby je předpokládaná odpověď na hormonální léčbu. K predikci odpovědi na hormonální léčbu lze zatím v klinické praxi použít pouze rutinně vyšetřované markery a klinické parametry. Patří k nim estrogenový receptor (ER), progesteronový receptor (PR) a klinická odpověď na předchozí hormonální léčbu. Cíl ER+ a PR+ nádory jsou mnohem častější než ER+ a PR– nádory. A mají i lepší prognózu. Sekvenční bio psie prokázaly, že stav ER se po předchozí hormonální léčbě mění minimálně na rozdíl od PR, které se mění dramaticky hlavně po předchozí léčbě tamoxifenem, kdy asi polovina nádorů zcela ztrácí pozitivitu PR. Tento fakt je v korelaci s výsledky klinické studie ATAC, ve které pacientky s nádory ER+/ PR– měly horší odpověď na tamoxifen. PR byl i v starších pracích považován za projev funkčnosti ER. Podle nejnovějších poznatků má receptor ER+/ PR+ jiné kontaktní místo na DNA než ER+/ PR–. ER je transkripční faktor. Nemá však přímý kontakt s DNA. K udržení kontaktu ER na DNA je potřebná přítomnost PR. Při ztrátě PR dochází k uvolnění ER z kontaktu s DNA a změně jeho funkčnosti s orientací na geny spojené s proliferací. Nové poznatky se promítly i do klasifikace základních („intrinsických“) typů karcinomu prsu: luminální A (dobrá odpověď na hormonální léčbu), luminální B (špatná odpověď na hormonální léčbu) pomocí zástupných markerů v závěrech konference St. Gallen 2013. Jedním ze základních markerů k rozlišení obou typů nádorů je právě hladina pozitivity PR. Podle práce Prata et al. byl použitý cut-off pro PR ≥ 20 % pro definici lumbálního A nádoru. V klinické praxi však při rozhodování o hormonální léčbě máme zpravidla k dispozici pouze fenotyp primárního nádoru. Nelze při každé změně léčby odebrat a vyšetřit nový vzorek nádoru a nemáme k dispozici ani vyšetření molekulárních markerů k určení hormonální rezistence. Jako zástupný parametr může být ale použita délka odpovědi předchozí hormonální léčby. Nádory, které mají delší léčebnou odpověď na jednu linii hormonální léčby, mají podle retrospektivních studií lepší odpověď i na další linii hormonální léčby.

Závěr:

Negativita anebo nízká pozitivita PR a délka odpovědi na hormonální léčbu první linie mohou být pomocnými markery při zvažovaní druhé a dalších linií hormonální léčby.

Podpořeno MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).