Vliv steroidních látek na viabilitu buněčných linií mnohočetného myelomu

V poslední době byl zjištěn protinádorový vliv steroidní látky 2-methoxyestradiolu a retinoidů na buněčné linie mnohočetného myelomu (MM). Účinek látek je uskutečňován aktivací členů superrodiny jaderných receptorů, se kterými tvoří komplexy a působí jako transkripční regulační faktory. Také 17-Č -estradiol jeví účinky na buňky MM prostřednictvím vazby na estrogenové receptory.
Méně prozkoumanou skupinou látek jsou brassinosteroidy, polyhydroxylované deriváty sterolu, které představují jeden z typů regulátorů růstu rostlin. O mechanismu brassinosteroidů je známo jen velmi málo, některé deriváty byly testovány in vitro na nádorových buněčných liniích a u některých se podařilo prokázat velmi výraznou cytotoxickou aktivitu. Cílem této studie bylo zjistit vliv derivátů brassinosteroidů na buněčnou viabilitu a proliferaci v porovnání s látkami 2-methoxyestradiolem a all-trans retinovou kyselinou. Dále vybrat látky s potencionálně antiproliferační aktivitou a následně se zaměřit na hodnocení jejich vlivu na buněčný cyklus a genovou expresi na proteinové úrovni. V naší studii byly použity buněčné linie RPMI 8226 a U-266 odvozené od MM. Účinek těchto látek na buněčnou viabilitu a proliferaci byl MTT-testem stanovován po dobu 24 a 48 h a byla určena koncentrace IC₅₀. Pomocí průtokové cytometrie byl pozorován vliv studovaných látek na buněčný cyklus a na základě Western blot analýzy byla sledována exprese proteinů uplatňujících se při regulaci buněčného cyklu a apoptózy. Výsledky byly dále doplněny sledováním inkorporace bromodeoxyuridinu do DNA proliferujících buněk a detekcí apoptotických buněk pomocí metody TUNEL a fragmentace DNA. Z testovaných steroidních látek byl vybrán brassinosteroid kar3883, jehož účinek se projevil v koncentracích 8×10-5-8×10-6mol/l po 24 a 48 h aplikaci u testovaných buněčných linií. Průtokovou cytometrií bylo zjištěno, že kar3883 způsoboval zvýšení podílu buněk v G2/M fázi buněčného cyklu u linie RPMI 8226 a mírné zvýšení podílu buněk v G1 fázi buněčného cyklu u linie U-266. Dále byla zjištěna indukce p53 a inhibitorů cyklin-dependentních kináz p21Waf1/Cip1 a p27Kip1. U buněk U-266 byl po ovlivnění testovanými látkami zaznamenán pokles hladin cyklinů A, B, D1, E a cdk6. U obou buněčných linií také došlo ke změně aktivity proteinů regulujících apoptózu (proteiny rodiny Bcl-2, caspáza- 3, PARP). Naše výsledky by mohly přispět k potenciálnímu terapeutickému užití studovaných latek.

Poděkování: Práce byla podpořena grantem MSM 6198959216.