Vliv předoperační lokoregionální terapie na výsledky transplantací jater pro HCC – třináctileté zkušenosti v IKEM.

  Úvod

   Příznivý vliv předoperační lokoregionální terapie na výsledky transplantací jater (LTx) pro hepatocelulární karcinom (HCC) dosud jednoznačně prokázán nebyl. Přesto řada pacientů indikovaných k transplantaci jater pro HCC je takto léčena k dosažení stabilizace HCC nebo downstagingu. Cílem této práce je porovnání výsledků transplantací jater u pacientů, kteří byli předtransplantačně pro HCC lokoregionálně léčeni s pacienty, kteří před provedením transplantace jater pro HCC léčeni nebyli.

   Metody

   V období od května 1998 do března 2011 bylo v IKEM transplantováno pro hepatocelulární karcinom celkem 77 pacientů. U 53 z nich byl HCC diagnostikován před zařazením na čekací listinu k transplantaci jater a u dalších 24 pacientů byl HCC zjištěn jako incidentalom v explantovaných cirhotických játrech. Lokoregionální terapie, která byla podávána u 18 pacientů, zahrnovala transarteriální chemoembolizaci (TACE), radiofrekvenční ablaci (RFA), perkutánní etanolové injekce nebo kombinaci metod. Pacienti, kteří byli indikováni k transplantaci jater pro HCC v rámci Milánských kritérií (1 ložisko do 5 cm, nebo až 3 ložiska do 3 cm) nebo při příznivé nádorové biologii podle rozšířených kritérií (UCSF kritéria – 1 ložisko do 6.5 cm nebo až 3 ložiska do 4.5 cm, kdy součet velikostí nádorů nepřesahuje 8 cm), byli zařazování na čekací listinu k transplantaci jater ihned po provedení ablace. Pacienti s pokročilejšími nádory, lokoreginálně léčeni, byli zařazováni po úspěšném downstagingu. V celém souboru bylo retrospektivně hodnoceno celkové přežívání, přežívání bez rekurence, doba na čekací listině k transplantaci a to, zda splňovali Milánská a UCSF kritéria. Pacienti byli rozděleni do 3 skupin na ty lokoregionálně léčené před LTx, pacienty před LTx neléčené a pacienty u nichž byl HCC zjištěn jako incidentalom z explantátu jater. Výsledky těchto tří skupin byly porovnány.

   Výsledky

   1-leté, 3-leté a 5-leté celkové přežívání a přežívání bez rekurence v celém souboru bylo 85.6 %, 74.6 % a 68.7 % resp. 83.0 %, 71.7 % a 62.3 %. Rozdíl v 5-letém celkovém přežívání a přežívání bez rekurence byl mezi třemi skupinami statisticky nevýznamný (p=0.28 and p=0.24). Medián doby strávené na čekací listině k transplantaci byl ve 3 skupinách 71.5 dne (rozmezí 3-539), 52.5 dne (rozmezí 2-410) a 80 dní (rozmezí 7-413) a rozdíl nebyl statisticky významný (p=0.86). 5-leté celkové přežívání a přežívání bez rekurence u pacientů splňujících Milánská kritéria bylo 77.6 % a 72.2 % a rozdíly mezi skupinou pacientů před transplantací léčených a neléčených nebyly statisticky signifikantní (p=0.09 a p=0.36). Obdobné výsledky byly porozovány i u pacientů splňujících UCSF kritéria (72.8% a 67.6 %, p=0.18 a 0.45).

   Závěr

   V našem souboru pacientů, kteří podstoupili v IKEM transplantaci jater pro HCC jsme nezaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v přežívání či vzniku rekurence mezi pacienty, kteří podstoupili před transplantací lokoregionální léčbu HCC a pacienty bez této léčby. Navíc nebyl statisticky významný rodíl ani proti pacientům, u kterých nebyl před transplantací HCC zjištěn a byl nalezen až v explantátu jater. Stejné výsledky jsme zaznamenali i v případě, kdy jsme vyloučili pacienty, kteří přesahovali Milánská resp. UCSF indikační kritéria. Na základě našich výsledků se domníváme, že v situaci poměrně krátké čekací doby na transplantaci jater (3 měsíce), předtransplantační lokoregionální terapie nepřináší další zlepšení výsledků. Zároveň však pacienti s pokročilejšími nádory při příznivé biologické povaze nádoru a po úspěšném downstagingu po lokoregionální terapii mohou mít po transplantaci jater výsledky srovnatelné s pacienty, kteří splňovali indikační kritéria k transplantaci jater již primárně.