Vliv biomarkerů na změny ve schématech léčby NSCLC

Úvod

Nízkomolekulární inhibitory tyrozinkinázy EGFR erlotinib a gefitinib prokázaly účinnost u některých skupin nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC), v době do progrese a přežívání nemocných.

Cíl

Cílem studie bylo nepřímé porovnání obou preparátů ve vztahu ke genetickým prediktorům: senzitivním mutacím genu pro EGFR, mutacím genu KRAS, morfologickým typům novotvarů a kuřáckým zvyklostem nemocných. Nedávno uveřejněné výsledky studií SATURN a IPASS dokládají význam průkazu mutací genu pro EGFR pro volbu terapie a přínos biologicky cílené léčby u nemocných s EGFR mutovanými nemalobuněčnými karcinomy plic.

Soubory a metodika

Autoři vyšetřili výše uvedené mutace u 367 nemocných s NSCLC, 280 nemocných léčených v rámci EAP gefitinibem a 87 nemocných léčených erlotinibem. Genové mutace byly vyšetřovány pomocí PCR fragmentační analýzy a denaturační pro kapilární elektroforézy. Kaplan-Meyerovy křivky byly konstruovány pro čas do progrese a celkové přežití u dvou uvedených léčebných schémat po rozdělení do podskupin na základě histologického typu nádoru, kuřáckého statutu a výskytu mutace.

Výsledky

V žádné ze sledovaných podskupin nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi erlotinibem a gefitinibem v době do progrese nemoci. Celková doba přežití byla delší při léčbě erlotinibem (erlotinib- gefitinib MST 281 vs 207 dní, p = 0,0076, HR = 1,4851,95 % CI 1,1018–1,8852). Ve skupině nemocných léčených erlotinibem bylo celkové přežití bylo významně delší u nekuřáků (p MST erlotinib nedosažen, gefitinib 268 dní, p = 0,0036), u adenokarcinomů (MST erlotinib vs gefitinib 562 vs 231 dní, p = 0,0046), u EGFR negativních adenokarcinomů (MST erlotinib vs gefitinib 228 vs 119 dní, p = 0,0162) a u nekuřáků se st. nemoci IV (erlotinib vs gefitinib MST erlotinibu nedosažen, gefitinib 322 dní, p = 0,0249). Naproti tomu celkové přežití KRAS pozitivních epidermoidních karcinomů je významně delší při léčbě gefitinibem (MST erlotinib vs. gefitinib 64 vs 252 dní, p = 0,0122).

Závěr

Výsledky srovnávací studie dokládají delší přežití nemocných léčených erlotinibem, rozdíly je možno podle literárních údajů vysvětlit výhodnější farmakokinetikou erlotinibu. Farmakokinetiku erlotinibu může nepříznivě ovlivnit kouření. Účinnost obou preparátů se jeví srovnatelná u nemocných s pozitivními mutacemi EGFR, lepší účinnost gefitinibu u KRAS pozitivních epidermoidních karcinomů by měla být potvrzena, nebo vyloučena další studií.

Klíčová slova: NSCLC, gefitinib, erlotinib, EGFR, KRAS, mutace