Vícečetné karcinomy cervixu, dělohy a vaječníků

´V životě poznáte, že tělesný stav a návyky lidí se přizpůsobují přírodě země, ve které žijí.´
Hippocrates (460–370 př. n. l.) - ´Otec medicíny´

Úvod

Mezi 170 zeměmi s výší 14,6 % rizika nádoru před 65. rokem se řadí česká populace mezi nejvíce ohrožené. Podobně jako v jiných oborech jsou také gynekologové stále častěji v praxi konfrontováni s verifikací relapsu nebo nádorové duplicity. Diagnostické rozlišení, staging a histologie rozhodují o terapii primárního nádoru, jehož léčebné schéma může výskyt dalšího novotvaru významně ovlivnit. Kromě vztahu primárního karcinomu rodidel ke vzniku subsekventních novotvarů je v literatuře věnována pozornost jejich dědičné predispozici, životním zvyklostem a zejména následným účinkům terapie primárního onemocnění (1–9). Ve srovnání s dostupnými přehledy (10) nejsou dosud v české statistice popsány charakteristiky vícečetných karcinomů rodidel. K vyplnění tohoto informačního vakua proto předkládáme úvodní charakteristiku ve spektru vývoje jejich incidence a prevalence.

Metodika

Počty karcinomů cervixu (dg. C53), dělohy (dg. C54) a vaječníků (dg. C56) vycházely z údajů incidence registru nádorů ČR, aktualizované ÚZIS ČR k 30. 3. 2009, prevalence a vícečetných onemocnění, ověřených k 17. 10. 2007. Primární a následné diagnózy byly vztaženy k rodným číslům žen a po jejich kontrole byla identifikace z důvodu ochrany osobních dat odstraněna. Z počtů nově zjištěných nádorů rodidel bylo posouzeno zastoupení jejich primárních a následných onemocnění, časový trend, věkové a geografické rozložení, průměrný interval vzniku následných novotvarů a jejich diagnózy se synchronním výskytem.

Výsledky

Z censu české populace v letech 1780 - 2007 lze jen obtížně odhadovat zátěž zhoubnými novotvary. Jejich evidence podle kriterií IARC od května 1976 umožnila posoudit vývoj počtu žen s novými karcinomy, přežívajícími a s vícečetným výskytem. Nové léčebné postupy a diagnostika gynekologických nádorů přináší prodloužení délky života nemocných. Jejich prevalence se u tří uvedených diagnóz zvýšila mezi roky 1989 a 2005 z 22.329 případů na 44.683 tj. o 100 % (11). Po ustavení Národního onkologického registru ČR v květnu 1976 bylo v jeho databázi do prosince 2005 nahlášeno 115.912 nově diagnostikovaných karcinomů rodidel (dg. C51 - C58), ze kterých se vyskytlo s dalšími novotvary 8.785 (7,6 %) primárních a 6.804 (5,9 %) následných případů.

Z uvedených počtů bylo evidováno 3.314 vícečetných nádorů cervixu, 6.855 děložního těla a 4.059 vaječníků. Tyto tři diagnózy se vyskytly jako primární diagnóza u 8.235 (57,9 %) onemocnění, jako druhá u 5.501 (38,7 %), třetí u 416 (2,9 %) a 4.–15. diagnóza u 76 (0,5 %) případů. Za uvedené období se počet jejich primárních diagnóz zvyšoval z 235 na 332 v 1993 a pak mírně klesal, počet následných karcinomů rostl z 11 na 423 v 2005. Ve věku 35–64 let bylo evidováno 5.346 (65 %) primárních a 2.727 (45,5 %) následných onemocnění s nejvyšší kumulací primárních karcinomů všech tří diagnóz v Praze 1.094 (13,3 %), Moravskoslezském 950 (11,5 %), a Jihomoravském kraji 938 (11,4 %), následných karcinomů v Praze 774 (12,9 %), Jihomoravském 746 (12,4 %) a Moravskoslezském kraji 639 (10,7 %). Po 14.229 primárních karcinomech rodidel se vyskytlo 9.082 následných novotvarů (dg. C00 - D48), z toho 1.485 (16,4 %) synchronně tj. během prvního roku léčby primárního karcinomu a 7.597 (83,6 %) metachronně, s poměrem synchronních a metachronních případů 1:5,1. Průměrný interval výskytu následných novotvarů po primárních karcinomech cervixu byl 9,2 roku, dělohy 8,5 roku a vaječníků 6 let. Ze synchronních diagnóz bylo nejvíc 595 (40,1 %) jiných následných nádorů rodidel, 287 (19,3 %) gastrointestina, 192 (12,9 %) prsů a 112 (7,5 %) močových cest. Z 3.313 vícečetných nádorů cervixu k 27. 10. 2007 přežívalo 31,3 % nemocných s primární a 29 % s následnou dg. C53, z 6.851 vícečetných nádorů dělohy přežívalo 33,1 % s primární a 40,7 % s následnou dg. C54, z 4.055 vícečetných nádorů vaječníků přežívalo 29,3 % s primární a 20,2 % s následnou dg. C56.

Diskuze

Zpracované téma je příkladem rizika, skrytého v dostupných údajích statistiky nádorů a přesto dlouhodobě pozorovaného lékaři v ambulantních a lůžkových zařízeních. Zlepšená kontrola a systematické doplňování dat předkládá důkazy o zátěži nádory, které u žen nejčastěji následují po primárních karcinomech rodidel a průměrné době jejich výskytu jako podklad pro posouzení algoritmů dispenzární péče. Jejich geografické zastoupení podle pohlaví a dalších kriterií naznačuje regionální rozdíly, využitelné při vyhledávání dalších malignit u dispenzarizovaných žen. Podobně jako u dalších dosud analyzovaných nádorových multiplicit byly mnohé rozdíly ve výsledcích ovlivněny zastoupením klinických stadií, kterému je věnováno další sdělení.

Závěr

Jestliže v letech 1976 - 2005 bylo v ČR 13,4 % evidovaných karcinomů rodidel spojeno s výskytem dalších orgánově, topograficky a histologicky odlišných novotvarů (dg. C00 - D48) a při pokračujícím objemu diagnostiky a terapie a zachování úhrad zdravotní péče překročí v roce 2015 jejich prevalence 57 tisíc žijících (z nichž 48,5 % bude vyžadovat zdravotní péči v ekonomicky produktivním věku 35–64 let), pak tyto počty budou zahrnovat také pokračující trend primárních a následných karcinomů rodidel jako závažné zdravotní a ekonomické memento pro futuro.

Literatura

1. Boice J. D., et al. Radiation dose and breast cancer risk in patients treated for cancer of the cervix. Int.J Cancer 1989; 44, 1: 7–16.
   
2. Hemminki K., et al. Second primary cancer after in situ and invasive cervical cancer. Epidemiology, 2000;11, 4: 457–461.
   
3. Kleinerman R. A., et al. Second primary cancer after treatment for cervical cancer. An international cancer registries study. Cancer, 1995; 76, 3: 442–452.
   
4. Begfeldt K., et al. Increased risk of second primary malignancies in patients with gynecological cancer.A Swedish record - l inkage study. Acta Oncol. 1995; 34, 6: 771–777.
   
5. Curtis R. E., et al. Second cancer following cancer of the female genital system in Connecticut, 19356 - 82.Natl Cancer Inst. Monogr. 1985; 68:113–137.
   
6. Kaldor J.M., et al. Bladder tumours following chemotherapy and radiotherapy for ovarian cancer: a case-control study. Int. J Cancer 1995; 63, 1:1–6.
   
7. Prior P., et al. Subsequent primary cancers in relation to treatment of ovarian cancer. Br J Cancer 2989; 59,3: 453–459.
   
8. Storm H., H., et al. Second cancer following cancer of the female genital system in Denmark, 1943–80. Natl Cancer Inst. Monogr. 1985; 68: 331–340.
   
9. Travis L.B., et al. Second malignant neoplasms among long - term survivors of ovaria cancer. Cancer Res.1996; 56, 7: 1564–1570.
   
10. ÚZIS. Novotvary ČR. Ediční. řada Zdravotnická statistika, ÚZIS ČR, 1977–2010; www.uzis.cz
    
11. Konečný M. kol. Prevalence nádorů v České republice, 1989–2005–2015. PřF MU Brno, 2008; 69,ISBN 978-80-90325524.