Vedlejší účinky chemoterapie podávané pacientům

Chemoterapie je název pro léčbu zhoubného onemocnění pomocí protinádorových léků – cytostatik. Cytostatika jsou léky, které ničí nádorové buňky, nejsou však specifická jen pro ničení nádorových buněk, ale poškozují i některé zdravé buňky organismu. Cílem protinádorové léčby je likvidace zhoubného nádoru. O tom, jaká cytostatika budou zvolena, rozhoduje pouze odborný lékař – onkolog. Léčebná strategie a taktika je plánována podle typu zhoubného nádoru, jeho uložení a rozsahu a závisí na celkovém zdravotním a psychickém stavu pacienta.

Modality protinádorové léčby lze rozdělit do dvou velkých skupin:

1. modality lokální či lokoregionální, které zasahují jedno určité místo či region, tam patří chirurgické výkony a radioterapie,
2. metody celkové (systémové), které zasahují celý organismus, což znamená podávání chemoterapie, hormonoterapie, imunoterapie či biologické léčby.

Chemoterapie se podává převážně formou nitrožilních injekcí a infuzí (intraportálně, intavesikálně) či perorálně. Každá léčebná metoda může pro nemocného představovat i určité riziko v podobě nežádoucích účinků bez ohledu na to jakou formou byla chemoterapie podána. Obava z nežádoucích účinků podávané chemoterapie je častá, avšak je nutné pacientovi zdůraznit, že žádný nemocný nemá projevy vedlejších nežádoucích účinků zastoupené ve stejné míře. Někteří mají jen minimální potíže a jiní dokonce nemají žádné. Závažnost nežádoucích vedlejších účinků je velmi různá a to případ od případu.

Jaké bude mít pacient možné nežádoucí vedlejší účinky, to záleží na druhu a množství podané chemoterapeutické dávky a celkové reakci organismu. Nádorové buňky se rychle dělí a rostou a protinádorová chemoterapie musí tedy ničit tyto rychle rostoucí buňky. Cytostatika však nedokáží rozpoznat nádorovou buňku od buňky normální a zdravé a poškozují tedy rychle se dělící buňky našeho těla. Důsledkem jsou pak vedlejší nežádoucí účinky protinádorové chemoterapie.

Mezi nejčastěji poškozené zdravé buňky našeho těla jsou krvinky, tvořící se v kostní dřeni, buňky ve sliznicích zažívacího traktu, buňky v reprodukčních orgánech a buňky vlasových váčků. Mohou být také poškozeny buňky srdce, ledvin, močového měchýře, plic a nervového systému. Nejčastějšími nežádoucími vedlejšími účinky podávané chemoterapie jsou nevolnost (nauzea) a zvracení, vypadávání vlasů (alopecie) a únavnost spojené převážně se sníženou krvetvorbou.

Nežádoucí účinky v místě aplikace chemoterapie na žilní systém

Při podávání chemoterapie žilní cestou může dojít k úniku cytostatické látky mimo žílu (paravazaci), což může způsobit závažné poškození okolních tkání. Pacient je poučen o tom, aby jakoukoliv bolest, pocit pálení nebo zduření v místě vpichu nebo jeho okolí okamžitě hlásil sestře podávající chemoterapii, a to ihned po zjištění příznaků. Možný vzniklý zánět žíly, její poškození nebo pouhé podráždění může vzniknout, i když cytostatikum neunikne mimo žílu. Projeví se dráždivým pocitem v průběhu žíly, bolestí, zarudnutím nebo místním zduřením, vyrážkou na končetině (alergická reakce na desinfekci kůže, alergická reakce na materiál zavedené periferní kanyly, podávání kontinuální chemoterapie). Zhoubné onemocnění samo o sobě zvyšuje riziko tvorby krevních ucpávek (trombóz) a podaná chemoterapie je ještě umocňuje. Projevem je otok, bolest postižené končetiny. Proto každý zvláště jednostranný nově vzniklý otok je nutno hlásit lékaři.

Nežádoucí účinky v oblasti krvetvorby

Pokles počtu bílých krvinek (leukocytů) nastává obvykle kolem 8.- 10. dne po podání chemoterapeutické léčby, v některých případech i později. To má za následek snižování obranyschopnosti organismu a náchylnost k možným infekcím, které mohou mít rychlejší a dramatičtější průběh než u ostatních pacientů s nepoškozenou imunitou. V tomto období může být pacient ohrožen i na životě. Pokud se u pacientů objeví zvýšená tělesná teplota až horečka, je pacientovi podávána antibiotická léčba a pacientovi je doporučována hospitalizace s následným izolačním režimem. Součástí podpůrných opatření při poklesu bílých krvinek je možné podávat látek stimulujících jejich růst v kostní dřeni. Pokles červených krvinek (erytrocytů) se projeví spavostí a celkovou slabostí organismu, malátností, nevýkonností, závratěmi, dušností až kolabsovými stavy. Červené krvinky lze doplnit krevními převody, léčbou železem, popřípadě hormonem nebo růstovým faktorem, který podporuje tvorbu vlastních červených krvinek. Největší nedostatek krevních destiček (trombocytů) lze očekávat kolem 10.- 15.dne po podání chemoterapeutické léčby. Projevuje se krvácením z nosu, do močového ústrojí, konečníku, kůže, očních spojivek, sliznic dutiny ústní. Pokud tyto komplikace nastanou, jsou pacientům podávány trombonáplavy.

Nežádoucí účinky v oblasti zažívacího ústrojí

Projevem je nevolnost (nauzea), zvracení, průjmovité stavy. I když téměř všechna cytostatika způsobují nevolnost a zvracení, používání doporučených typů léků (setronové preparáty a antiemetika) podávaných při chemoterapii má za důsledek, že těmito potížemi trpí jen menší část pacientů. Zcela výjimečně je zvracení tak intenzivní, že je nezbytná hospitalizace pacienta k doplnění ztráty tekutin při zvracení, úprava dietního režimu, úprava možného rozvráceného vnitřního prostředí a celkový monitoring zdravotního stavu pacienta.

Zánět sliznic dutiny ústní, hltanu a jícnu či porucha tvorby slin se projeví suchostí a pálením v ústech, bolestí při polykání s nemožností přijímat potravu a tekutiny ústy, až myotickými projevy. Většinou lze tyto potíže ovlivnit a zmírnit pečlivou hygienou dutiny ústní, ošetřováním a vyplachováním s eventuálním podáváním antimykotického sirupu při prokázané mykóze. Postižení sliznic tenkého a tlustého střeva se projevuje většinou průjmy, ztrátou tekutin a bolestivostí břicha. Pacientům se doporučuje úprava stravy a zvýšený příjem tekutin. Dle celkového zdravotního stavu se doporučuje hospitalizace pacienta s následnou hydratací a úpravou vnitřního prostředí pomocí infúzní terapie. Při podávání chemoterapie se může objevit i zácpa, jejíž příčinou jsou podávané léky. Po poradě s lékařem jsou doporučována vhodná projímadla, úprava stravy a dostatečná hydratace.

Nežádoucí účinky na nervový systém

Některá podaná cytostatika působí na nervová zakončení v kůži a svalech, jde o neurotoxicitu. Nemocný může pociťovat slabost a necitlivost převážně v končetinách, třes rukou a noho u, mravenčení a mrtvění převážně v konečcích prstů na rukou a nohou (parestezie), mohou se dostavit poruchy rovnováhy, nešikovnost v končetinách, obtížná chůze. Většinou tyto obtíže časem ustoupí. Ve výjimečných případech se tyto potíže jen velmi zmírní, ale přetrvávají. Tyto potíže vyžadují speciální léčbu a spolupráci s neurologem.

Nežádoucí účinky na vlasy, kůži a nehty

V závislosti na typu léčby může dojít ke ztrátě vlasů a ochlupení, vždy se však jedná o ztrátu dočasnou a po skončení podávání chemoterapeutické léčby se stav upraví. Pacientům při ztrátě vlasu je předepisován poukaz na kompenzační pomůcku – paruku. Na kůži může dojít projevům vysychání, svědění, zarudnutí, olupování nebo se může objevit vyrážka různého typu. U nehtů může docházet k lomivosti, štěpení až deformitám s možným projevem mykotických změn. Na léčbu těchto projevů nežádoucích účinků se doporučuje promazávání postižených částí, nošení bavlněných vzdušných oděvů a úzká spolupráce s kožními lékaři.

Nežádoucí účinky na ledviny a močové ústrojí

Některá cytostatika poškozují ledviny a snižují jejich schopnost odstraňovat škodliviny z těla – zplodiny výměny látkové, toto poškození bývá většinou dočasné, ale snížená funkce ledvin se nemusí upravit zcela a určitý stupeň poruchy může přetrvávat i dlouhodobě (nefrotoxicita). Může se objevit pocit pálení a řezání při močení, častější nucení na močení, přítomnost krve v moči. Ke snížení nefrotoxicity přispívá dostatečná hydratace při podávání chemoterapie i po ní, neboť při dostatečném hydratačním režimu dochází k nižší toxicitě vylučovaných zplodin.

Nežádoucí účinky na srdce a plíce

Některá cytostatika mohou ovlivnit funkci srdečního svalu, mohou vést k postupnému oslabení funkce srdce, ke snížení fyzické výkonnosti a vzniku dušnosti, v krajních případech může dojít až k infarktovému stavu. Vybraný pacient je pečlivě monitorován, je mu pravidelně před každým podáním chemoterapie natáčeno EKG. U vybraných rizikových pacientů je před samotným prvním podáním chemoterapie prováděno vyšetření ECHO srdce.Při potížích se mění režim léčby a změněný zdravotní stav se kompenzuje léky ve spolupráci s internisty. Chemoterapie může vzácně vyvolat i dechové obtíže a může vyvolat otok plic.

Nežádoucí účinky na pohlavní ústrojí a sexualitu

U mužů může podaná chemoterapie snížit počet spermií a poškozovat jejich funkci, tyto změny mohou být příčinou dočasné nebo trvalé neplodnosti. Při podávání chemoterapie by nemělo dojít k početí, protože spermie mohou mít taková poškození, že mohou způsobit vývojovou vadu počatého dítěte. Neplodnost s nemožností stát se otcem, ale neomezuje schopnost pohlavního styku. Po ukončení léčby chemoterapií lékař poradí, za jak dlouho je možné přestat používat ochranné pomůcky proti početí.

U žen může podávaná chemoterapie poškozovat vaječníky a jejich hormonální funkci, může nastat nepravidelnost v menstruačním cyklu. Poškození vaječníků může být příčinou dočasné nebo trvalé neplodnosti. V průběhu podávání chemoterapie se nedoporučuje ženám otěhotnět, mohlo by dojít k vývojovým vadám u počatého dítěte. Po ukončení léčby chemoterapií lékař pacientkám poradí, tak jak u mužů, o možnostech těhotenství.Hormonální účinky chemoterapie mohou způsobit obtíže, které se podobají potížím menopauzy – návaly, noční poty, horkost, pálení a suchost sliznic v pochvě. Tyto potíže mohou zhoršovat jak kvalitu života žen, tak kvalitu jejich pohlavního styku. Pro zmírnění a odstranění potíží je velmi důležitá spolupráce s gynekologem.

Psychická zátěž

V žádné fázi života není člověk připraven na to, že se dozví, že trpí závažnou nebo nevyléčitelnou chorobou. Šok způsobený podanou informací, že má pacient rakovinu, je důvodem špatného psychické stavu pacienta, sníženou schopností vnímat a zapamatovat si podávané informace o navržených diagnostických a léčebných postupech navrhované léčby. Podávané informace je potřebné trpělivě opakovat. Výhodou je doprovod rodinného příslušníka nebo přítele, kterého si pacient vybere a podá informovaný souhlas s předáváním informací o svém zdravotním stavu druhým osobám.

V zásadě jsou dvě reakce na podanou informaci o vzniklém zhoubném onemocnění:

1) postavit se jí čelem, útočit a najít sílu k boji s touto nemocí

2) pasivně se vzdát, zavřít se do sebe, nevidět, neslyšet, utéci před problémem.

Když se objeví těžká nemoc první psychickou reakcí je „ŠOK“. Šok je směs negativních emocí jako strach, úlek, špatná nálada, překvapení, pocit zaskočení, zmatek, okamžitá ztráta logického myšlení. Další psychickou bolestí je „ZLOST“. Pacient má vztek, zlost na své tělo, že jej zradilo. Má zlost na své nejbližší okolí, že mu nerozumí. Na zdravotníky, že mu lžou o jeho zdravotním stavu. Pak přichází další psychická bolest „STRACH“. Pacient má zrychlený dech, je bledý, chvěje se, má zvýšený krevní tlak, buší mu srdce. Další psychickou bolestí je „STRES“. Ve stresu se může pacient ocitnout, když hledá
informace o své nemoci, lékařskou prohlídku nebo je hospitalizován. Velkým stresem také prochází, když zjistí, že zemřel v jeho okolí známý spolupacient. Další psychickou zátěží je „DEPRESE“. Pacient v depresi je sklíčený, cítí úzkost a osamocení, dělá mu problémy zvládat běžné činnosti, které zvládal před nemocí. Neumí se těšit z toho, co jej dříve těšilo. Strach z nemoci, utrpení ze všech možných vyšetření a z vedlejších účinků léčby, psychické nepohody a nevyrovnaného rodinného zázemí vzbuzuje obavy o budoucnost. Jsou zde velké obavy ekonomické a sociální, strach ze ztráty zaměstnání, pocity nepotřebnosti pro společnost a rodinu. Mnohdy se nemocní obávají možných vzniklých bolesti a i samotného umírání.

Je velmi důležité, aby psychicky závažném a stresujícím období byla pacientovi nabídnuta psychická podpora a pomoc jak ze strany ošetřovatelského personálu, lékařů, týmu psychologů, ale i od rodinných příslušníků. Je dobré aby pacient věděl, že na tuto nemoc a boj s ní není sám.

Literatura:

1. Informační buletin FN Brno Bohunice
2. J. Vorlíček, Z. Adam, H. Vorlíčková Chemoterapie a vy., I. vydání 1997, II. vydání 2011

Sborník