ÚSKALÍ RADIOTERAPIE PŘI ČASNÝCH REKONSTRUKCÍCH PRSU

Východiska:

Terapie karcinomu prsu je názorným příkladem nutnosti mezioborové spolupráce, především závisejícím na domluvě mezi chirurgy a onkology. Stejně, jako je zvažována neadjuvantní chemoterapie, vychází indikace onkologické léčby kromě předoperačních vyšetření především z operačního nálezu, typu provedeného výkonu a histopatologických charakteristik tumoru. Většina pacientek – převažují konzervativní prs šetřící výkony nebo bylo potvrzeno postižení svodných uzlin – bude absolvovat některou z forem pooperačního ozáření. Zatímco stanovení cílových objemů je poměrně standardní, tvorbu plánu a výpočet mohou zkomplikovat některé postupy související s okamžitou rekonstrukcí.

Cíl:

Okamžité rekonstrukční výkony dominují v případech, kde není indikace následné radioterapie pravděpodobná – u profylaktických výkonů u pacientek s BRCA pozitivitou nebo větších DCIS, event. drobných nádorů invazivních s vysokou pravděpodobností negativních uzlin. Lze se však pravidelně setkat s případy, kdy je třeba ozáření indikovat i po provedení rekonstrukce nebo zavedení implantátu či expandéru. Tyto cizí materiály mohou ovlivnit jak plánovací CT vyšetření, tak především výpočet ozařovacího plánu. Cílem naší práce bylo porovnání charakteristik a možného ovlivnění výpočtu, které mohou tyto změny znamenat pro homogenitu a další charakteristiky radioterapie. Ačkoliv radiační onkolog nebo fyzik mohou mít svou práci komplikovanější, je důležité, aby pacientka jak tolerancí, tak především ve svém výsledku nepoznala proti za jiných okolností standardnímu průběhu léčby žádný rozdíl. To znamená, že by mohlo být třeba výpočet určitým způsobem modifikovat, jindy lze však tyto změny zanedbat. Předvedeme některé medicínsko-fyzikální náležitosti, které jsme získali měřením.

Závěr:

Radioterapie je pro většinu nemocných s karcinomem prsu v jakémkoliv stadiu jednou ze základních léčebných modalit. Moderní přinejmenším 3D konformní ozáření připravené na podkladě CT dat bývá až na výjimky bezproblémově proveditelné. Pokud však nastupuje tato léčba až po výkonu plastických chirurgů, může výpočet ozařovacího plánu do určité míry ovlivnit např. zavedení silikonového implantátu, nebo především některých typů tkáňových expandérů. Naší snahou je tedy zabránit možnému nedozáření, či naopak přezáření, které by mohly nepříznivě ovlivnit v prvním případě prognózu onemocnění a riziko recidivy, ve druhém pak možné nežádoucí účinky radioterapie.