Úloha genetických alterací v genu CHEK2 v etiologii kolorektálního karcinomu a karcinomu pankreatu.

Úvod

Kolorektální karcinom je v ČR nejčastěji diagnostikovanou malignitou dospělé populace a karcinom pankreatu je nádorové onemocnění s velmi vysokou mortalitou, díky které se řadí v ČR na čtvrtou příčku v příčinách úmrtí na nádorová onemocnění (ÚZIS).

Etiologie a molekulární patogeneze těchto onemocnění není stále zcela objasněna, a otázka úlohy genetických alterací genů s nízkou penetrancí v současné době podléhá intenzivnímu výzkumu mnoha domácích i zahraničních pracovišť.

Checkpoint kináza 2 (CHEK2, Chk2, OMIM 604373) je jaderný fosfoprotein zapojený v procesu reparace DNA a zachování genomové integrity, regulace buněčného cyklu a apoptózy. Řada předchozích analýz uvádí CHEK2 jako gen, jehož mutace potenciálně zvyšují riziko vzniku řady nádorových onemocnění, včetně kolorektálního karcinomu, karcinomu prostaty, ovaria, prsu a štítné žlázy [1-6].

Cílem studie bylo zjistit, zda existuje vztah mezi vybranými funkčně významnými genetickými alteracemi CHEK2 dříve studovanými ve vztahu k vzniku nádorových onemocnění (FHA doména s přilehlou oblastí, del1100, rozsáhlá genomická delece del 5395bp) a rizikem vzniku kolorektálního karcinomu a karcinomu pankreatu.

Materiál a metody

Během let 2003-2009 byla získána DNA z periferní krve 270 pacientů s diagnózou nádorového onemocnění slinivky břišní, 631 pacientů s kolorektálním karcinomem a 683 zdravých kontrol bez onkologického onemocnění. Genetické alterace v FHA doméně (fork head-associated domain) kódující exony 2 a 3 spolu s introny 1-3 a mutace 1100delC byly stanoveny pomocí denaturační vysokotlaké kapalinové chromatografie (DHPLC) a přítomnost delece 5395bp v exonech 8 a 9 byla analyzována PCR metodou [7]. Nalezené alterace byly potvrzeny pomocí sekvenace DNA z nezávislých PCR produktů. Poté byla zhodnocena frekvence mutací a posouzen jejich význam s ohledem na dostupná epidemiologická a klinická data.

Výsledky

Statistická analýza potvrdila vyšší riziko vzniku kolorektálního karcinomu u nosičů mutací v oblasti FHA domény CHEK2 (6.2% případů vs. 2.8% kontrol; OR=2.3; 95%CI=1.3-4.0; p=0.003), a nejčastější mutace I157T (4.8% případů vs. 2.5% kontrol; OR=2.0; 95%CI=1.1-3.6; p=0.03). Rovněž riziko vzniku karcinomu pankreatu bylo vyšší u jedinců s přítomnou mutací v oblasti FHA domény (1.5% případů vs. 0.3% kontrol; OR=5.14; 95%CI=0.94-28.23), avšak tento vztah byl na hranici statistické významnosti (p=0.057).

Deleci 5395bp jsme nenalezli ani v souboru pacientů s kolorektálním karcinomem (n=631) ani s karcinomem pankreatu (n=270) a zůstává tak významnou zatím pouze pro karcinom prsu v naší populaci [1].

Klinicko-patologické charakteristiky (věk v době diagnózy, lokalizace tumoru, stádium onemocnění, frekvence výskytu nádorových onemocnění v rodinné anamnéze apod.) se ve skupině pacientů s mutacemi CHEK2 nelišily od skupiny pacientů bez přítomnosti genetické alterace. Výjimkou byl grading tumoru u kolorektálního karcinomu, který byl významně vyšší u pacientů s nalezenými mutacemi (p= 0.049).

Závěr

Závěrem lze konstatovat, že mutace I157T a další genetické alterace v oblasti FHA domény CHEK2 významně zvyšují riziko vzniku kolorektálního karcinomu, avšak nikoliv vzniku karcinomu pankreatu. Klinicko-patologické charakteristiky, kromě gradingu kolorektálního karcinomu u pacientů s alterací CHEK2, nehrály ve studovaných souvislostech významnou úlohu. Výsledky ukazují, že alterace funkčních domén genů účastnících se nádorového procesu mají specifický význam pro různé typy onkologických onemocnění a je třeba je dále sledovat jako potenciální markery predispozice.

Tato práce byla podporována projekty IGA č.: 10230-3 a NR9029-4, GAUK č. 15109 a výzkumným záměrem MSMT Č. MSM 0021620808.

Literatura:

1. Kleibl Z. et al. Breast Cancer Res Treat. 2005;90:165-7.
   
2. Kleibl Z. et al. Breast Cancer Res Treat. 2008;112(1):159-64.
   
3. Seppala EH. et al. Br J Cancer. 2003;89(10):1966-70.
   
4. Cybulski C. et al. Am J Hum Genet 2004;75:1131-5.
   
5. Brennan P. et al. Hum Mol Genet. 2007;16(15):1794-801.
   
6. Thompson D. et al. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev. 2006;15(12):2542-5.
   
7. Walsh T. et al. JAMA 2006;295:1379-88.