Účinnost Tarcevy u pacientů s aktivační mutací EGFR

U nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem jsou velice často pozorovány somatické mutace genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR). Klinicky významné jsou „aktivující" mutace tyrosinkinázové domény, a to delece v exonu 19 nebo bodová mutaci v exonu 21. Obě tyto mutace výrazným způsobem zvyšují citlivost nádorové buňky k inhibitorům tyrosinkinázy EGFR. Tyto mutace jsou nejčastěji detekoványvbuňkách adenokarcinomu a u nekuřáků.

O vysoké účinnosti inhibitorů tyrosinkinázy u nemocných s mutací genu EGFR svědčí například metaanalýza dat studií fáze II: při léčbě Tarcevou bylo dosaženo střední doby přežití bez progrese 13,2 měsíce, při léčbě gefitinibem (Iressa) 9,8 měsíce, ale při léčbě chemoterapií to bylo jen 5,9 měsíce.

Španělská studie hodnotila u evropské populace možnost rutinního vyšetřování stavu EGFR. Bylo vyšetřeno 2 105 vzorků nádoru, mutace EGFR nalezeny u 350 (16,6 %). Převažovali nemocní s vyšší pravděpodobností přítomnosti mutace (ženy, nekuřáci, adenokarcinom), odhaduje se, že v neselektované evropské populaci jsou mutace přítomny asi u 10% nemocných. V této studii bylo 217 nemocných léčeno Tarcevou (48 % ve ≥2. linii) a bylo u nich dosaženo středního přežití bez progrese 14 měsíců a celkového přežití 27 měsíců, což je nejdelší dosud publikovaná doba přežití nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem.

Význam mutace EGFR byl hodnocen rovněž ve studii SATURN. Poměr rizik progrese či úmrtí (PFS) při porovnání erlotinibu oproti placebu v relativně malé podskupině nemocných s mutací EGFR (n = 49; 11 % nemocných, u nichž bylo provedeno vyšetření) dosáhl velice nízké hodnoty HR = 0,10, p < 0,0001.

Na konferenci ESMO 2010 byla prezentována data studie OPTIMAL, která u nemocných s mutací EGFR přímo porovnávala erlotinib proti standardnímu režimu gemcitabin + karboplatina v první linii léčby. Střední doba přežití bez progrese dosáhla v rameni s Tarcevou 13,1 měsíce oproti 4,6 měsíce vrameni s chemoterapií (HR 0,16,p< 0,0001). Vysoká účinnost Tarcevy byla prokázána ve všech hodnocených podskupinách, včetně kuřáků, nemocných starších, nemocných s PS2 nebo pacientů s nonadenokarcinomy. Doba celkového přežití dosud nebyla hodnocena.

U nemocných s mutací EGFR je při léčbě Tarcevou v první linii dosahováno dosud nejdelšího pozorovaného přežití bez progrese, Tarceva se tedy nepochybně stane standardem léčby první linie u této podskupiny nemocných. U nemocných bez mutace EGFR bude i nadále standardem v udržovací léčbě první linie nebo v dalších liniích léčby.