Účinky cytostatik na primární mamární buňky s hereditární mutací genu BRCA1/2.

Konference: 2007 3. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: 03. Mechanismy účinku protinádorových léčiv a léčebných postupů

Číslo abstraktu: 011

Autoři: E. Buršíková; RNDr. Eva Matoušková, CSc.; M. Prchalová; Prof. MUDr. Zdeněk Kleibl, Ph.D.

Zárodečné mutace v genech BRCA1 a BRCA2 jsou hlavními predispozičními faktory pro vznik hereditárního karcinomu prsu a/nebo ovaria. Celoživotní riziko vzniku karcinomu prsu u nosiček těchto mutací dosahuje 80%. Klinické studie ukazují, že u pacientek s mutacemi v genu BRCA1 je dosahováno mírně horších léčebných odpovědí v terapii karcinomu prsu ve srovnání s pacientkami s mutacemi v genu BRCA2 a pacientkami se sporadickými tumory. Cílem práce byla charakterizace biologické odpovědi primárních mamárních kultivovaných buněk získaných z mamoplastik od nosiček hereditárních mutací v genu BRCA1/2 a zdravých žen na paletu antineoplastických chemoterapeutik s různým mechanismem účinku (gemcitabin, doxorubicin, topotecan, vinorelbin, cisplatina, karboplatina, 5-fluorouracil). Celkem bylo hodnoceno 11 vzorků nosiček mutací v genu BRCA1/2 a 12 vzorků od zdravých žen. Po odběru zdravé mamární tkáně byly vzorky enzymaticky dezintegrovány pomocí 0.1% kolagenázy A a následně suspenze mamárních buněk byla kultivována v modifikovaném HMEM médiu za použití feeder-layer techniky. Na subkonfluentní buňky ve 4. pasáži byla aplikována studovaná cytostatika v různých koncentracích překrývající jejich celé terapeutické rozmezí v násobcích „plasma peak concentration (ppc)“. Růst buněk byl hodnocen pomocí MTT a NTCA testů po 72 hodinách. Z výsledků vyplývá, že primární mamární buňky s/bez přítomnosti mutace v genu BRCA1/2 se chovají podobným způsobem. Nejvyšší rezistenci vykazovaly na přítomnost 5-fluorouracilu, naopak, nejcitlivější byly na přítomnost doxorubicinu. U tohoto cytostatika jsme však zaznamenali dva vzorky primárních buněk, jeden od nosičky mutace BRCA1 a druhý BRCA2, které vykazovaly výraznou rezistenci k doxorubicinu (tolerance dávky 40 ppc). U ostatních testovaných preparátů (gemcitabin, topotecan, vinorelbin, cisplatina, karboplatina) se citlivost v obou testovaných souborech od sebe nelišila.


Práce na tomto projektu je podporována grantem IGA MZ ČR NR 8345-4

Datum přednesení příspěvku: 29. 11. 2007