Trendy chirurgické léčby nemalobuněčného karcinomu (NSCLC) v letech 2000–2005

Cíl práce

Mezi všemi bronchogenními karcinomy představuje NSCLC 70–75 %. Jediná metoda, která může vést k uzdravení je radikální resekce nádoru. Rozhodli jsme se provést retrospektivní analýzu 714 nemocných s NSCLC, kteří byli vyšetřeni a léčeni na Klinice nemocí plicních ve FN Brno v letech 2000–2005. Naším cílem bylo především vyhodnotit možnosti radikální chirurgické léčby ihned po stanovení diagnózy, dále vyhodnotit úlohu neoadjuvantní léčby na našem pracovišti.

Soubor nemocných a metodika

Provedli jsme retrospektivní rozbor souboru po sobě vyšetřených 714 nemocných s NSCLC. Analyzovaný soubor nemocných je otevřený, protože část nemocných ještě přežívá. Analyzovali jsme 714 pacientů, kteří byli diagnostikováni a léčeni mezi roky 2000–2005. Mužů bylo 566 (79 %) a žen 148 (21 %). Věk se pohyboval mezi 28–84 roky, s věkovým průměrem 62,3 let. Z těchto pacientů bylo u 14 (10,7 %) onemocnění klinického stádia IA, u 33 (25,2 %) stádia IB, u 3 (2,38 %) stádia IIA, u 19 (5,1 %) stádia IIB, u 3 (0,8 %) stádia III bez dalšího určení, u 57 (15,3 %) stádia IIIA, u 97 (26,0 %) stádia IIIB a u 121 nemocných (32,4 %) stádia IV. U 37 pacientů (9,9 %) nebylo stádium stanoveno. Histologické typy nádorů byly následující: spinocelulární karcinom – 398 (55,7,2 %), adenokarcinom – 145 (20,3 %), velkobuněčný karcinom – 17 (2,4 %), anaplastický karcinom – 9 (1,3 %) a smíšený karcinom 12 (1,7 %), nízce diferencovaný nemalobuněčný karcinom 133 (18,6 %). Medián přežití u operovaných (zemřelých) je zatím 32,3 měsíce.

Výsledky

Operační léčba byla zvolena u 131 (18,3 %) ze 714 nemocných. 94 pacientů (72 % ze všech radikálně resekovaných) bylo operováno ihned po stanovení diagnózy a 37 (28 %) po neoadjuvantní léčbě. Ve skupině 65 resekovaných pacientů přímo po stanovení diagnózy byla provedena u 60 % pacientů lobektomie, u 10 % atypická resekce, u 18 %) pneumonektomie, u 10 % bilobektomie u 1 pacienta (1.5 %) byla provedena lobektomie a segmentektomie. Zastoupení jednotlivých stádií mezi operovanými bylo následující: IA 14 (10,7 %), IB 33 (25,2 %), IIA 3 (2,3 %), IIB 16 (12,2 %) III 3 (2,3 %), iII 50 (38,2 %) a III 12 (9,,2 %). Ve skupině 37 pacientů, u kterých byla před chirurgickým výkonem indikována neoadjuvantní léčba bylo u 3 (8,1 %) stádium IIB, u 26 (70,3 %) IIIA a u 6 (16,2 %) IIIB. Pneumonektomie byla provedena u 62 % pacientů, atypickou resekci prodělalo 8 % pacientů, lobektomii 22 % a bilobektomii 8 % nemocných.

Jako neoadjuvantní chemoterapie a/nebo radioterapie byly užity následující režimy: 12krát paklitaxel/karboplatina/etoposid + souběžná radioterapie, 9krát vinorelbin/cisplatina, 2krát cisplatina/gemcitabin, 4krát paklitaxel/karboplatina , 2krát paclitaxel/karboplatina + souběžná radioterapie, jedenkrát ifosfamid/karboplatina/etoposid a jedenkrát kombinovaná systémová a lokoregionální chemoterapie metodou „stop – flow“ s použitím cytostatické kombinace cisplatina/ vinorelbin.

Křivka celkového přežití 131 operovaných byla zpracována standardní Kaplan-Meierovou analýzou, přežití bylo měřeno od data diagnózy do data úmrtí nebo poslední informace o stavu pacienta (leden 2006). Mediánu přežití celého souboru operovaných nebylo dosud dosaženo vzhledem k relativně krátkému sledování nemocných po operaci. Ve skupině 37 pacientů, kteří byli operováni po neoadjuvantní léčbě byl medián přežití 23,1 měsíce, ve skupině 94 nemocných, kteří byli operováni po stanovení diagnózy, nebylo dosud mediánu dosaženo. Rozdíl mezi přežitím těchto 2 skupin pacientů byl hodnocen log rank testem a jeho výsledek byl statisticky významný ve prospěch operovaných po stanovení diagnózy (P=0,009). Tento výsledek koresponduje s tím, že délka přežití je závislá na výši klinického stádia.

V průběhu 6 let jsme pozorovali kolísání procenta operovaných. V prvních letech přesahovala operabilita 20 %, v posledních letech naopak došlo ke snížení počtu operovaných, takže celkové procento je 18 %. Také jsme v průběhu šesti let zaznamenali postupně se snižující procento nemocných se spinocelulárním karcinomem a přibývající počet adenokarcinomů.

Závěr

Naše výsledky ukazují, že neoadjuvantní léčba zvyšuje počet radikálně resekovaných pacientů – v naší skupině z 94 na 131 operovaných ze všech 714 pacientů přijatých s NSCLC. Prodloužení mediánu přežití nemocných, kteří byli operováni po neoadjuvantní léčbě však zůstává otazné.