Konference: 2008 IV. ročník DDPEO A I. ročník sympózia O cílené biologické léčbě
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Karcinom prsu
Číslo abstraktu: 030
Autoři: MUDr. Milan Kohoutek
U nemocných s časným karcinomem prsu je
pozitivita receptoru HER2 významným prognostickým markerem. Podle
kritérií ze St. Gallenu je HER2-pozitivita důvodem k zařazení
nemocné do kategorie vyššího rizika. Nádory s nadměrnou expresí
HER2 a/nebo amplifikací příslušného genu se chovají agresivněji,
onemocnění dříve a častěji relabuje, přežití nemocných je kratší.
V literatuře se uvádí, že HER2-pozitivitu je možno prokázat u více
než 20% nově diagnostikovaných karcinomů prsu. Podle zkušeností v
České republice tato hodnota dosahuje asi 15%.
Bylo prokázáno, že blokáda HER2 monoklonální protilátkou trastuzumabem významně prodlužuje život nemocných s metastatickým karcinomem prsu. Logickým důsledkem proto bylo zahájení studie s užitím trastuzumabu v adjuvantní léčbě. První průběžné výsledky 4 velkých studií, do kterých bylo zařazeno více než 13 000 nemocných, byly publikovány v roce 2005. Evropská studie HERA hodnotila monoterapii trastuzumabem po ukončení standardní chemoterapie. Ve dvou ramenech bylo hodnoceno podávání trastuzumabu po dobu jednoho nebo dvou let. V rameni s dvouletým podáváním dosud nebylo dosaženo plánovaného počtu příhod a výsledky proto dosud nebyly zhodnoceny. Ve dvou amerických studiích byl trastuzumab podáván po ukončení 4 cyklů kombinace AC společně s paklitaxelem (v týdenním nebo třítýdenním režimu, 12 týdnů) a následně v monoterapii celkem 1 rok. Studie BCIRG 006 měla podobné schéma, jen paklitaxel byl nahrazen docetaxelem a navíc bylo zařazeno rameno bez antracyklinů (docetaxel + karboplatina 6 cyklů + trastuzumab).
Ve všech studiích bylo dosaženo významného zlepšení celkového přežití (OS) i přežití bez známek nemoci (DFS), což dává naději, že vyšší počet nemocných bude vyléčen. Poměr rizik (HR) pro DFS se v těchto studiích pohyboval v rozmezí 0,48-0,63 (0,67 v rameni bez antracyklinů), HR pro OS 0,59-0,66.
Publikované výsledky byly natolik přesvědčivé, že trastuzumab byl rychle zaveden jako standardní součást adjuvantní léčby HER2-pozitivního časného karcinomu prsu.
Pro zhodnocení přínosu adjuvantníterapie, která významně prodlužuje přežití pacientek, jsou obecně důležitá rizika pozdní toxicity této terapie pro trastuzumab především v oblasti kardiotoxicity. Dle dosavadních výsledků studií se ukazuje, že pozdní toxicita trastuzumabu je nízká a tedy přijatelná. I když dosud nejsou k dispozici výsledky dlouhodobého sledování nemocných, dostupná data ukazují, že (kumulativní) incidence kardiálních příhod je přijatelně nízká a po ukončení léčby již významně nestoupá. Pozorované poklesy ejekční frakce levé srdeční komory jsou reverzibilní, u většiny nemocných dochází k naprosté normalizaci a u značné části je možné i další pokračování léčby trastuzumabem, je-li indikována.
Trastuzumab je standardní součástí léčby všech žen s HER2-pozitivním karcinomem prsu pozitivita receptoru HER2 je významným prediktivním faktorem efektu této cílené léčby. Vyšetření HER2 je standardní součástí patologicko-anatomického vyšetření každého nově diagnostikovaného a relabujícího karcinomu prsu.
Bylo prokázáno, že blokáda HER2 monoklonální protilátkou trastuzumabem významně prodlužuje život nemocných s metastatickým karcinomem prsu. Logickým důsledkem proto bylo zahájení studie s užitím trastuzumabu v adjuvantní léčbě. První průběžné výsledky 4 velkých studií, do kterých bylo zařazeno více než 13 000 nemocných, byly publikovány v roce 2005. Evropská studie HERA hodnotila monoterapii trastuzumabem po ukončení standardní chemoterapie. Ve dvou ramenech bylo hodnoceno podávání trastuzumabu po dobu jednoho nebo dvou let. V rameni s dvouletým podáváním dosud nebylo dosaženo plánovaného počtu příhod a výsledky proto dosud nebyly zhodnoceny. Ve dvou amerických studiích byl trastuzumab podáván po ukončení 4 cyklů kombinace AC společně s paklitaxelem (v týdenním nebo třítýdenním režimu, 12 týdnů) a následně v monoterapii celkem 1 rok. Studie BCIRG 006 měla podobné schéma, jen paklitaxel byl nahrazen docetaxelem a navíc bylo zařazeno rameno bez antracyklinů (docetaxel + karboplatina 6 cyklů + trastuzumab).
Ve všech studiích bylo dosaženo významného zlepšení celkového přežití (OS) i přežití bez známek nemoci (DFS), což dává naději, že vyšší počet nemocných bude vyléčen. Poměr rizik (HR) pro DFS se v těchto studiích pohyboval v rozmezí 0,48-0,63 (0,67 v rameni bez antracyklinů), HR pro OS 0,59-0,66.
Publikované výsledky byly natolik přesvědčivé, že trastuzumab byl rychle zaveden jako standardní součást adjuvantní léčby HER2-pozitivního časného karcinomu prsu.
Pro zhodnocení přínosu adjuvantníterapie, která významně prodlužuje přežití pacientek, jsou obecně důležitá rizika pozdní toxicity této terapie pro trastuzumab především v oblasti kardiotoxicity. Dle dosavadních výsledků studií se ukazuje, že pozdní toxicita trastuzumabu je nízká a tedy přijatelná. I když dosud nejsou k dispozici výsledky dlouhodobého sledování nemocných, dostupná data ukazují, že (kumulativní) incidence kardiálních příhod je přijatelně nízká a po ukončení léčby již významně nestoupá. Pozorované poklesy ejekční frakce levé srdeční komory jsou reverzibilní, u většiny nemocných dochází k naprosté normalizaci a u značné části je možné i další pokračování léčby trastuzumabem, je-li indikována.
Trastuzumab je standardní součástí léčby všech žen s HER2-pozitivním karcinomem prsu pozitivita receptoru HER2 je významným prediktivním faktorem efektu této cílené léčby. Vyšetření HER2 je standardní součástí patologicko-anatomického vyšetření každého nově diagnostikovaného a relabujícího karcinomu prsu.
Datum přednesení příspěvku: 28. 11. 2008