Konference: 2009 XXXIII. Brněnské onkologické dny a XXIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Gastrointestinální nádory
Téma: XIX. Primární a sekundární nádory jater
Číslo abstraktu: 170
Autoři: MUDr. Matěj Kočík; Doc. MUDr. Martin Oliverius, Ph.D., FEBS; MUDr. Pavel Trunečka, CSc.; prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc.
Úvod
Transplantace jater (LTx) pro HCC je dobře dokumentovanou metodou léčby u indikovaných pacientů. LTx pro jiná nádorová onemocnění jater není obecně doporučována. Objevují se data naznačující, že vybraní pacienti s cholangiocelulárním karcinomem (CCA) mohou z LTx profitovat. Epiteloidní hemangioendoteliom (HEHE) je vzácný primární nádor jater, kde LTx přináší dobré výsledky. Sekundární nádory jater s výjimkou některých neuroendokrinních nejsou k LTx indikovány. Cílem tohoto sdělení je prezentovat současné studie a osobní zkušenosti s transplantací jater u těchto nádorů.
Výsledky
Prvotní výsledky ukázaly, že CCA není vhodnou indikací k LTx vzhledem k časným recidivám a špatnému dlouhodobému přežívání. Zlepšení přinesl protokol Mayo kliniky, který kombinuje neoadjuvantní chemoradioterapii, explorativní laparotomii k vyloučení uzlinových metastáz a následnou LTx. U selektovaných pacientů s inoperabilním hilovým CCA nebo CCA vzniklým při primární sklerotizující cholangoitidě přináší 5-leté přežívání pacientů po transplantaci 71%. Jako negativní prognostické faktory jsou uváděny vyšší hodnory Ca 19-9 před transplantací, nádor > 2 cm v explantátu jater, grading, perineurální šíření, stav po předchozí cholecystektomii a vyšší věk. V IKEM nikdo pro CCA LTx doposud nepodstoupil. U 4 pacientů transplantovaných pro primární sklerotizující cholangoitidu byl CCA náhodným zjištěním v explantovaných játrech. Tři pacienti zemřeli 7, 8 a 11 měsíců po transplantaci, čtvrtý pacient přežívá s dobře fungujícím jaterním štěpem a bez známek rekurence 22 měsíců po transplantaci.
HEHE je vzácný nádor z buněk endotelu s obtížně odhadnutelným klinickým vývojem u konkrétního pacienta a nejasným maligním potenciálem. Téměř vždy je multilokulární a postihující oba laloky jater. Možnosti resekce části jater s nádorem jsou tak velmi omezeny. Resekční léčba je též nevhodná z důvodu agresivnějšího chování nádoru po resekci jater vzhledem ke stimulaci angiogeneze při jejich regeneraci. European Liver Transplant Registry uvádí 1-, 5 a 10-leté přežívání u pacientů po LTx pro HEHE 93%, 83% a 72%. V době transplantace mělo 16.9% těchto pacientů též extrahepatální postižení. Přítomnost extrahepatálního postižení, postižení lymfatických uzlin a předtransplantační léčba vliv na přežívání pacientů nemají, na rozdíl od angioinvaze. V IKEM bylo dosud transplantováno pro HEHE 7 pacientů. Všichni pacienti dosud přežívají s dobře fungujícím jaterním štěpem při průměrné době sledování 93 měsíců. Dvě pacientky měly v době transplantace též plicní postižení, které po LTx neprogreduje.
Neuroendokrinní nádory jsou většinou pomalu rostoucí, nezřídka se vyskytující s mnohočetnými bilaterálními jaterními metastázami. Chirurgická resekční léčba je tak často nemožná. Ostatní léčebné metody jsou paliativní. LTx pro neresekabilní neuroendokrinní jaterní metastázy může poskytnout úlevu od hormonálních symptomů, dlouhodobé přežívání bez rekurence a možnost vyléčení u konkrétních pacientů. 5-leté přežívání se v publikovaných studiích pohybuje od 36% až po 80%. Velikost nádoru, morfologická kritéria, grading a proliferační aktivita mohou ovlivnit časnou rekurenci, přesto jednoznačná kritéria ovlivňující výsledky LTx definována nejsou.
Závěr
Transplantace jater pro cholangiokarcinom, neuroendokrinní jaterní metastázy a epiteloidní hemangioendoteliom jater může být úspěšnou léčebnou modalitou u vybraných pacientů poskytující výsledky srovnatelné s výsledky LTx pro chronická nenádorová jaterní onemocnění. V případě epiteloidního hemangioendoteliomu ani přítomnost extrahepatálního postižení není kontraindikací transplantace jater.
Literatura:
Transplantace jater (LTx) pro HCC je dobře dokumentovanou metodou léčby u indikovaných pacientů. LTx pro jiná nádorová onemocnění jater není obecně doporučována. Objevují se data naznačující, že vybraní pacienti s cholangiocelulárním karcinomem (CCA) mohou z LTx profitovat. Epiteloidní hemangioendoteliom (HEHE) je vzácný primární nádor jater, kde LTx přináší dobré výsledky. Sekundární nádory jater s výjimkou některých neuroendokrinních nejsou k LTx indikovány. Cílem tohoto sdělení je prezentovat současné studie a osobní zkušenosti s transplantací jater u těchto nádorů.
Výsledky
Prvotní výsledky ukázaly, že CCA není vhodnou indikací k LTx vzhledem k časným recidivám a špatnému dlouhodobému přežívání. Zlepšení přinesl protokol Mayo kliniky, který kombinuje neoadjuvantní chemoradioterapii, explorativní laparotomii k vyloučení uzlinových metastáz a následnou LTx. U selektovaných pacientů s inoperabilním hilovým CCA nebo CCA vzniklým při primární sklerotizující cholangoitidě přináší 5-leté přežívání pacientů po transplantaci 71%. Jako negativní prognostické faktory jsou uváděny vyšší hodnory Ca 19-9 před transplantací, nádor > 2 cm v explantátu jater, grading, perineurální šíření, stav po předchozí cholecystektomii a vyšší věk. V IKEM nikdo pro CCA LTx doposud nepodstoupil. U 4 pacientů transplantovaných pro primární sklerotizující cholangoitidu byl CCA náhodným zjištěním v explantovaných játrech. Tři pacienti zemřeli 7, 8 a 11 měsíců po transplantaci, čtvrtý pacient přežívá s dobře fungujícím jaterním štěpem a bez známek rekurence 22 měsíců po transplantaci.
HEHE je vzácný nádor z buněk endotelu s obtížně odhadnutelným klinickým vývojem u konkrétního pacienta a nejasným maligním potenciálem. Téměř vždy je multilokulární a postihující oba laloky jater. Možnosti resekce části jater s nádorem jsou tak velmi omezeny. Resekční léčba je též nevhodná z důvodu agresivnějšího chování nádoru po resekci jater vzhledem ke stimulaci angiogeneze při jejich regeneraci. European Liver Transplant Registry uvádí 1-, 5 a 10-leté přežívání u pacientů po LTx pro HEHE 93%, 83% a 72%. V době transplantace mělo 16.9% těchto pacientů též extrahepatální postižení. Přítomnost extrahepatálního postižení, postižení lymfatických uzlin a předtransplantační léčba vliv na přežívání pacientů nemají, na rozdíl od angioinvaze. V IKEM bylo dosud transplantováno pro HEHE 7 pacientů. Všichni pacienti dosud přežívají s dobře fungujícím jaterním štěpem při průměrné době sledování 93 měsíců. Dvě pacientky měly v době transplantace též plicní postižení, které po LTx neprogreduje.
Neuroendokrinní nádory jsou většinou pomalu rostoucí, nezřídka se vyskytující s mnohočetnými bilaterálními jaterními metastázami. Chirurgická resekční léčba je tak často nemožná. Ostatní léčebné metody jsou paliativní. LTx pro neresekabilní neuroendokrinní jaterní metastázy může poskytnout úlevu od hormonálních symptomů, dlouhodobé přežívání bez rekurence a možnost vyléčení u konkrétních pacientů. 5-leté přežívání se v publikovaných studiích pohybuje od 36% až po 80%. Velikost nádoru, morfologická kritéria, grading a proliferační aktivita mohou ovlivnit časnou rekurenci, přesto jednoznačná kritéria ovlivňující výsledky LTx definována nejsou.
Závěr
Transplantace jater pro cholangiokarcinom, neuroendokrinní jaterní metastázy a epiteloidní hemangioendoteliom jater může být úspěšnou léčebnou modalitou u vybraných pacientů poskytující výsledky srovnatelné s výsledky LTx pro chronická nenádorová jaterní onemocnění. V případě epiteloidního hemangioendoteliomu ani přítomnost extrahepatálního postižení není kontraindikací transplantace jater.
Literatura:
- Hoti E, Adam R: Liver transplantation for primary and metastatic liver cancers. Transplant International 2008; 21: 1107 -1117.
- Rosen CB, Heimbach JK, Gores GJ: Surgery for cholangiocarcinoma: the role of liver transplantation. HPB 2008; 10: 186 -189.
- Lerut JP, et al.: The place of liver transplantation in the treatment of hepatic epitheloid hemangioendothelioma. Annals of Surgery 2007; 246: 949 -957.
- Sutcliffe R, et al.: Management of neuroendocrine liver metastases. The American Journal of Surgery 2004; 187: 39^46.
- Florman S, et al.: Liver transplantation for neuroendocrine tumors. Journal of Gastrointestinal Surgery 2004; 8: 208-212.
Datum přednesení příspěvku: 17. 4. 2009
