TERAPEUTICKÝ EFEKT A TOLERANCE IPILIMUMABU U 11LETÉHO CHLAPCE S METASTATICKÝM MELANOMEM – PRVNÍ PODÁNÍ IPILIMUMABU U DÍTĚTE V ČR A 2. PODÁNÍ V EVROPĚ

Východiska:

Metastatický maligní melanom je refrakterní a fatální onemocnění. Imunoterapie (interferon alfa, interleukin 2) je dlouhá léta standardní modalitou v systémové léčbě, ovšem pouze s limitovaným efektem. Rovněž nebyl prokázán zásadní efekt adjuvantní chemoterapie. Kombinace obou způsobů léčby – imunochemoterapie – nezlepšila délku přežití u pokročilých melanomů. Byly zkoušeny i jiné způsoby imunoterapie (různé typy vakcín), ovšem opět nezlepšily délku přežití. V roce 2011 byly do léčby pokročilého a metastatického maligního melanomu zavedeny nové cílené biologické léky –anti-CTLA-4 monoklonální protilátky (ipilimumab, tremelimumab) a specifický inhibitor mutace BRAFV600E (vemurafenib). Popisujeme první použití ipilimumabu u pacienta mladšího 15 let a upozorňujeme na problém klinických studií a zavádění nových léků v dětské onkologii.

Popis případu:

U chlapce s pozitivní RA a potvrzenou mutací p53 (přenos mutace od otce, sestra karcinom chorioidálního plexu ve věku 14 měsíců, nevlastní sestra osteosarkom ve věku 12 let) zjištěno ve věku 8 let zvětšení lymfatické uzliny (LU) na krku vpravo, provedena resekce s kontaminací oper. pole, histologicky potvrzena metastáza MM do LU – primum nezjištěno. Biologie nádoru – BRAFV600E negativní, pozitivní CCND1 a MYB, Ki67 > 50%. Následně adjuvantní CHT (temozolomid) do 7. 12. 2009. V lednu 2012 potvrzena lokální recidiva + metastický rozsev do plic a hilových LU (PFS 24 měsíců). Po těžkých útrapách zařazen do SLP, absolvoval 2 kúry ipilimumabem. Po 2. dávce hypersenzitivní reakce gr. II–III, další dávky s premedikací a dobrou tolerancí. Léčbu ukončil 16. 4. 2013. Nejlepší dosažená odpověď – irPR (mts zmenšeny, zůstávají stacionární), celkový stav excelentní, OS 59 měsíců.

Závěr:

Existuje řada klinických studií fáze II a III v léčbě metastatického MM, bohužel všechny jsou projektovány výlučně pro dospělý věk s dolní věkovou hranicí 18 let. Léčba MM všeobecně kopíruje léčbu známou z dospělé onkologie, ovšem k novým lékům děti přístup nemají a trvá téměř absolutní absence pediatrických studií. První vlaštovkou se ukazuje studie fáze II ve stadiu diskuze a procesu schvalování EMEA – ipilimumab ve 2. linii pokročilého MM a relabujících solidních nádorů u dětí a adolescentů. Zatím jsou ovšem děti z hlediska plátců péče a moderní biologické léčby diskvalifikované.