Tarceva v udržovací léčbě NSCLC

Lokálně pokročilý nebo metastatický nemalobuněčný karcinom plic je inkurabilní onemocnění. Střední přežití nemocných při léčbě standardním režimem chemoterapie první linie se pohybuje kolem hodnoty 10 měsíců. Standardem je dnes podání 4-6 cyklů chemoterapeutického dubletu s platinovým derivátem, pokud je dosaženo odpovědi, je léčba přerušena a případně pokračuje 2. linií až při progresi nemoci. Asi u poloviny nemocných však léčba druhé linie již není možná. Možností, jak situaci zlepšit, je podat 4-6 cyklů standardního dubletu, avšak léčbu neukončovat, ale dosažený výsledek co nejdéle udržet (nebo i dále zlepšit) okamžitým podáváním méně toxického léku. Pro takovou léčbu se používá označení léčba udržovací (maintenance therapy).

Ve studii SATURN byla hodnocena udržovací léčba erlotinibem (ve srovnání s placebem) u nemocných, u kterých po 4 cyklech standardní chemoterapie s platinou nedošlo k progresi. Do této studie byli zařazení nemocní jak s nedlaždicobuněčným, tak dlaždicobuněčným karcinomem plic, který je prognosticky méně příznivý. Bylo dosaženo statisticky významného prodloužení přežití (poměr rizik = HR 0,81). Při analýze podskupin byl efekt erlotinibu prokázán především v podskupině nemocných, u kterých byla indukční chemoterapií navozena stabilizace onemocnění. V této podskupině nemocných bylo střední přežití prodlouženo z 9,6 měsíce na 11,9 měsíce.

Ve studii SATURN byly prospektivně centrálně vyšetřovány bioptické vzorky nádoru a hodnocen prognostický (vliv na celkový výsledek) a prediktivní (vliv na účinnost erlotinibu) význam jednotlivých biomarkerů i klinických charakteristik. Nebyla však nalezena žádná podskupina, u které by léčba erlotinibem nevedla ke zlepšení přežití bez progrese a/nebo celkového přežití ve srovnání s placebem. Je tomu tak i u nemocných s mutací KRAS (HR pro přežití bez progrese 0,77) nebo negativitou EGFR, ať již při hodnocení IHC (HR 0,77) nebo FISH (HR 0,81), nebo při „divokém" typu genu EGFR (HR 0,78).

Studie SATURN potvrdila bezpečnost erlotinibu, nejčastějšími nežádoucími příhodami byly kožní toxicita (v 9 % stupně ≥ 3) a průjem (2 % stupně ≥ 3).

Výsledky studie SATURN vedly k registraci erlotinibu „v monoterapii k udržovací léčbě pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím nemalobuněčným karcinomem plic se stabilizací nemoci po 4 cyklech standardní chemoterapie první linie s platinou".