Systémová léčba u karcinomu těla děložního.

Přestože patří karcinom endometria mezi nejčastější nádorová onemocnění, procento nemocných, které přicházejí se synchronními metastázami je nízké a úspěšnost léčby u nemocných s časným stadiem onemocnění naopak vysoká, takže se s metastatickým karcinomem endometria setkáváme relativně méně často. Ú nemocných s metastatickým karcinomem endometria je účinná jak hormonální léčba (gestageny nebo selektivními modulátory estrogenových receptorů), tak cytotoxická chemoterapie. Karcinom endometria patří mezi nádory exprimující estrogenové a progesteronové receptory. U nemocných s metastatickým karcinomem endometria je proto účinná hormonální léčba, procento objektivní odpovědi i doba trvání odpovědi však jsou relativně omezené. Objektivní odpověď na léčbu gestageny se u nemocných s pokročilým karcinomem endometria většinou pohybuje mezi 10 a 20%, víceméně nezávisle na způsobu podání, dávce a použitém preparátu [Moore,1991]. Thigpen et al [Thigpen, 1999] randomizovali 299 nemocných s pokročilým nebo recidivujícím karcinomem endometria mezi léčbu nízkými (200 mg/den) a vysokými (1000 mg/den) dávkami medroxyprogesteron acetátu. Vyšší dávka léčiva nevedla k vyššímu procentu objektivní odpovědi (nízká dávka 25%, vysoká dávka 15%) ani k delšímu celkovému přežití (medián při nízké dávce 11 měsíců, při vysoké dávce 7 měsíců), byla však pozorována korelace mezi objektivní odpovědí a expresí estrogenových nebo progesteronových receptorů. Při léčbě vysokými dávkami megestrol acetátu (800 mg/den) byla zaznamenána objektivní odpověď ve studii II. fáze u 58 nemocných ve 24% [Lentz,1996]. Paradoxně je u nemocných s pokročilým karcinomem endometria účinný i tamoxifen, procento objektivní odpovědi je však opět nízké a pohybuje se kolem 20% [Moore, 1991]. V prospektivní studii u 68 nemocných s pokročilým nebo recidivujícím karcinomem endometria byla objektivní odpověď pozorována v 10% případů, medián přežití byl 9 měsíců [Thigpen, 2001]. Kasuisticky byla i u nemocných s metastázami karcinomu endometria dokumentována i dlouhodobá úplná odpověď při hormonální léčbě. Crespo et al. [Crespo,1999] například popsali případ nemocné s metastázami plic a jater při karcinomu endometria léčené medroxyprogesteronem, u které došlo ke kompletní odpovědi plicních i jaterních metastáz, a která přežívala více než 6 let.

U nemocných s pokročilým nebo metastatickým karcinomem endometria byla popsána aktivita řady cytotoxických léků, včetně antracyklinů, fluoropyrimidinů, derivátů platiny, taxanů, etoposidu a ifosfamidu [Moore, 1991]. Mezi nejúčinnější léky patří doxorubicin, procento objektivní odpovědi se v monoterapii pohybuje mezi 20 – 30% [Moore, 1991]. 5- fluorouracil nebo cisplatina vedou v monoterapii k objektivní odpovědi rovněž příbližně u 20% nemocných s pokročilým karcinomem endometria [Moore, 1991]. Podáním karboplatiny v monoterapii bylo dosaženo objektivní odpovědi v 33% případů [Burke, 1993]. Ve studii II. fáze s ifosfamidem byla zaznamenána objektivní odpověď v 24% případů [Sutton, 1996]. Perorální podání etoposidu vedlo ve studii II. fáze k objektivní odpovědi ve 14% případů [Poplin, 1999]. V další prospektivní studii bylo procento objektivní odpovědi (22% a 30%), doba do progrese i celkové přežití srovnatelné u nemocných s pokročilým nebo metastatickým karcinomem endometria, který progredoval při léčbě gestageny, při léčbě doxorubicinem v monoterapii nebo doxorubicinem v kombinaci s cyklofosfamidem [Thigpen,1994]. V randomizované studii byla srovnávána účinnost monoterapie doxorubicinu s kombinací doxorubicinu a cisplatiny. Objektivní odpověď byla významně vyšší u nemocných léčených kombinovanou léčbou (42% oproti 25%), celkové přežití se však nelišilo (medián 9 měsíců) [Thigpen, 2004]. Ve studii II. fáze byla zaznamenána u nemocných s pokročilým karcinomem endometria při léčbě paklitaxelem objektivní odpověď v 36% případů [Ball, 1996]. Aktivita paklitaxelu je dokumentována i v druhé linii léčby pokročilého nebo metastatického karcinomu endometria. V prospektivní studii byla objektivní odpověď pozorována u 27% nemocných léčených paklitaxelem (200 mg/m² nebo 175 mg/m² každé 3 týdny) v monoterapii [Lincoln, 2003]. Gebbia et al. [Gebbia, 2001] podali ve studii II. fáze u 35 nemocných s pokročilým karcinomem endometria kombinaci cisplatiny a vinorelbinu. Objektivní odpovědi bylo dosaženo v 57% případů. Chemoterapie se také uplatňuje v adjuvantní léčbě časnějších stadií karcinomu endometria u nemocných s vysokým rizikem.