Systémová léčba metastatického světlobuněčného karcinomu ledviny

Konference: 2005 XXIX. Brněnské onkologické dny a XIX. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Genitourinární nádory

Téma: Nádory ledvin

Číslo abstraktu: 123

Autoři: prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D.; Prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc.; Doc. MUDr. Luboš Holubec (jr.), Ph.D., MBA

Česká republika se pyšní nezáviděníhodným rekordem, v incidenci nádorů ledvin a v úmrtnosti na toto onemocnění je na prvním místě v Evropě. V roce 2000 byla incidence u mužů v České republice 26,9 (1346 případů), u žen 17,9 (943 případů). Karcinom ledvin se objevuje dvakrát častěji u mužů než u žen, nejčastější je u Evropanů, menší výskyt je u Afričanů či Asiatů. Nejčastěji se objevuje sporadický karcinom ledvin, jehož etiologie nebyla zatím jednoznačně prokázána. Za rizikové faktory se považují kouření, obezita, hypertenze a dialýza. Pouze malý počet nádorů je geneticky podmíněn, vyskytuje se např. u nemoci von Hippel-Lindau.



Řada onemocnění je diagnostikováno v pokročilém stádiu, pětileté přežívání těchto nemocných je udáváno mezi 0% a 32 %. Největší šanci na dlouhodobé přežívání mají nemocní zařazení do klinických studií. Nemocní jsou dle prognostických faktorů rozdělení do třech prognostických skupin

Imunoterapie
Adoptive cellular therapy
Mini allogenic stem cell transplantation
Ex vivo– activated T cells
Dendritic cell- based vaccine therapy
Heat shock protein 96 (adjuvant)
cG250 antibody (adjuvant)
Antiangiogenní léčba
Bevacuzimab (VEGF)
SU001248 (tyroxine kinase inhibitor VEGFR,PFGFR, FT3)
ABT- 510 (thrombospodin synthetic mimic)
ASG-013736 (tyroxine kinase inhibitor of VEGFR)
Inhibice signální transdukce
BAY 43-9006(Raf kinase, VEGFR)
Erlotinib (tyroxine kinase inhibitor EGFR)
CCI – 779(m TOR)
ABX – EGFR (humanized mAb EGFR)

Tabulka 3 Systémová léãba klinické studie
Dle: Bruce G. Redman, ASCO 2004

Možnosti systémové léčby
Interleukin-2: Nejvyšší léčebnou odpověď zaznamenal IL- 2 ve vysokých dávkách 600 000IU/kg po 8 hodinách, s léčebnou odpovědí 15 % a polovinou kompletních odpovědí, navozené léčebné odpovědi byly dlouhodobé, v 80% trvaly až 10 let. Bohužel vysoká toxicita tohoto léčebného postupu brání jeho rozšíření.
Mnoho studí fáze 2 zkoumal efekt nižších dávek IL-2 ,ať už v kombinaci s interferonem alfa či bez ní. Bylo dosahováno srovnatelných odpovědí s vysokodávkovaným podáním , ovšem doba trváním odpovědi byla podstatně kratší.
Další studie se zaměřuji na bolusové vysokodávkované či ambulantní podkožní podávání IL-2.jakkoli májí vysoké dávky Il- 2 vyšší šanci na léčebnou odpověď, obě ramena se neliší v dlouhodobém přežívání. Nemocní s kostním postižením mají obecně minimální šanci na léčebnou odpověď.
Ať už byl kombinován IL-2, s interferonem alfa či 5- fluorouracilem , výsledky jsou stále neuspokojivé.
Proto jsou hledány nové léčebné možnosti systémové léčby jak pokročilého onemocnění karcinom,u ledvin, tak adjuvatní léčby.

Závěr
Přes všechny léčebné pokusy a klinické studie zůstává imunoterapie založená na podání IL- 2 základní léčebnou metodou metastatického světlobuněčného karcinomu ledviny.

Datum přednesení příspěvku: 28. 5. 2005