SYSTÉMOVÁ LÉČBA KAPOSIHO SARKOMU S VYSOKÝM RIZIKEM U HIV POZITIVNÍCH PACIENTŮ – KOMBINOVANÁ LÉČBA CART + PEGYLOVANÝ LIPOZOMÁLNÍ DOXORUBICIN

Kaposiho sarkom (KS) je nejčastěji se vyskytující malignita ve spojení s HIV infekcí. Významný nárůst incidence byl zaznamenán v souvislosti s pandemií AIDS. K poklesu výskytu KS došlo rozvojem účinné protivirové léčby. V současné době je výskyt KS spojen s pozdní manifestací HIV infekce spojenou s těžkou imunosupresí. KS je nevyléčitelné onemocnění. Zhoršuje kvalitu života postižením kůže a sliznic zažívacího a dýchacího traktu. Výskyt lézí na tváři vede často k sociálnímu vyloučení. Základem léčby je kombinovaná antiretrovirová intenzivní léčba (cART). Pro správné rozhodnutí o způsobu léčby rozhoduje staging. KS je specifický tumor a standardní použití stagingu je nemožné. Byl vytvořen specifický systém pro stanovení rozsahu onemocnění zahrnující rozsah lézí T, stav imunitního systému I a systémové onemocnění S. Rozlišuje se KS s nízkým rizikem (0) a vysokým rizikem (1). V případě selhání cART nastupuje systémová chemoterapie, která je paliativní, ale může navodit dlouhodobou kontrolu onemocnění. Výběr léčby je striktně individualizovaný podle TIS stagingu. Systémová chemoterapie by měla být podána u pacientů s rychle progredujícím symptomatickým onemocněním, pro které je lékem volby pegylovaný lipozomální doxorubicin (PDL) (RR 59–79 %), který je mnohem efektivnější a méně toxický než kombinace ABV (doxorubicin, bleomycin, vinblastin/ vinkristin). Po selhání ve 2. linii dosahuje dobré výsledky paclitaxel (RR 59–71 %). Po přerušení systémové chemoterapie dochází k rychlé progresi. Proto je vhodná udržovací léčba, která oddálí progresi a vzhledem k nižší kardiotoxicitě je nejvhodnější PDL. Na dvou kazuistikách pacientů s pokročilou HIV infekcí, s vysokým rizikem a s rozvojem kožní a slizniční formy KS chceme ukázat efektivitu individualizovaného postupu léčby na podkladě týmové práce infekcionisty a onkologa. Pacienti s vysokým rizikem dle TIS byli léčeni zpočátku cART. Při progresi KS byla společně s cART podána léčba PDL. Výsledkem léčby byl (za akceptovatelné toxicity) ústup kožních a slizničních lézí, zlepšení krevního obrazu, vzestup CD4 a vysoká kvalita života. Pokračování v udržovací léčbě navodilo dlouhodobou stabilizaci onemocnění.

Závěr:

Léčba KS může být úspěšná jen za předpokladu multioborové spolupráce a úzké součinnosti infekcionisty a onkologa. Použití moderní léčby cART a PDL v akutní i udržovací léčbě může navodit dlouhodobou odpověď s vyšší kvalitou života pacienta.