SVĚT HOSPICŮ A SVĚT „VÍTĚZNÉ“ MEDICÍNY – POSTŘEHY Z PRAXE A MOŽNOSTI SPOLUPRÁCE

Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Etická komise ministra zdravotnictví vlády České republiky

Zakladatelka hospicového díla: Cicely Saunders

Stovky hospiců v Británii a ve více než stu dalších zemí byly inspirovány hospicem St. Christopher´s v Sydenhamu, který založila v roce 1967. Její vliv – anglická Královská lékařská společnost uznala paliativní medicínu za samostatný lékařský obor. Cicely Saunders zemřela 14. července 2005.

Podmínky přijetí do hospice

• Nemoc pacienta ohrožuje na životě.
• „Vítězná“ medicína nemá dále co nabídnout.
• Není možná či nepostačuje domácí péče.

Do hospice jsou přijímáni pacienti v (pre)terminální fázi onemocnění.

• Terminálním stavem se rozumí „neléčitelná a nevratná nemoc, která byla lékařsky potvrzena a která, na základě rozumného lékařského posouzení, povede ke smrti do šesti měsíců“ (prof. MUDr. Marta Munzarová, CSc.).
• Velkou většinu pacientů hospice tvoří onkologicky nemocní pacienti.

 Paliativní medicína:

• Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje tuto péči jako „aktivní komplexní péči o pacienty, jejichž onemocnění již nereaguje na kurativní léčbu. Stěžejní je kontrola bolesti a dalších symptomů, psychologických, sociálních a duchovních potíží. Cílem paliativní péče je dosažení nejlepší možné kvality života pacientů a jejich rodin.“

Pallium = rouška, plášť 

• Paliativní péče zakrývá hojivou rouškou projevy nevyléčitelné nemoci.
• Poskytuje zdravotní plášť těm, kteří byli ponecháni na mrazu nevyléčitelnosti (protože jim kurativní léčba nemůže pomoci).

PRIORITY

Prioritou hospicové paliativní péče je zaléčit bolest:

• fyzickou (tělesnou);
• psychickou (emoční);
• sociální (společenskou);
• spirituální (duchovní).

Paliativní léčba

Není paliativní tím, že se v daném zařízení nachází nevyléčitelně nemocný, ale usilím o co nejlepší kvalitu života až do jeho přirozeného konce.

Hospic není:

• léčebnou dlouhodobě nemocných;
• domovem důchodců;
• nemocnicí;
• sanatoriem.

Hospic je zařízení, jež pacientovi při přijetí garantuje, že:

• nebude trpět nesnesitelnou bolestí;
• za každých okolností zůstane zachována jeho lidská důstojnost;
• v posledních chvílích nezůstane osamocen.

Hospic je „komplexní jednotkou intenzivní péče pro umírající“.

Zakladatelkou hospicového hnutí v ČR je MUDr. Marie Svatošová: „Hospic je umění doprovázet.“

Mýty a mýlky o hospicích a umírání:

• hospic je pouze pro bohaté („Tam se nedoplatíš.“);
• hospic je jen pro věřící („V hospici se nad tebou jen modlí.“);
• hospice jsou přeplněné („Hospice se nedočkáš.“);
• hospic je jen pro staré;
• umírat se musí vždy v bolesti a osamění;
• umírání již není život;
• lidé mají umírat v nemocnicích, aby neděsili své blízké;
• „jen“ paliativní péče je určena pro ty, kteří nepotřebují odbornou pomoc;
• nepatří mezi plnohodnotné medicínské obory;
• úroveň péče o umírající je v ČR dobrá;
• bolesti umírajících jsou dostatečně zvládány;
• zdravotníci jsou dostatečně připraveni;
• nikdo (nemocný) nechce, aby jej blízcí viděli nekompetentního.

 Náš cíl

Naším cílem je vysoká kvalita života až do jeho přirozeného konce.

Ideál

Ideálem je, aby člověk umíral usmířen, bez bolesti fyzické, psychické, sociální a duchovní a s vděčností za život, který mu byl dán.

Eutanazie?

Netrpí-li pacient bolestí, nemá důvod volat po eutanazii. V hospici jsme takový případ volání nezaznamenali. Hlavním důvodem žádosti o eutanazii není fyzická bolest (tu lze zaléčit), ale:

•  strach z umírání;
•  strach z bolesti (nikoli bolest !!!);
•  opuštěnost;
•  osamělost;
•  obava, „co bude“ (formy projevu bolesti duševní, duchovní a sociální).

Hospic – místo radosti? Ano.

 V hospici není času a sil na přetvářku ani ješitnost. Zažíváme lidskou opravdovost. Ordinujeme sobě i pacientům vitamín L = vitamín lidskosti. Možná proto je nám dopřáno se běžně setkávat s:

• radostí;
• úsměvem;
• humorem;
• něhou;
• laskavostí;

Lůžkové hospice v ČR:

• Hospic sv. Lazara, Plzeň;
• Hospic Štrasburk + Malovická, Praha;
• Hospic v Mostě, Most;
• Hospic sv. Štěpána, Litoměřice;
• Hospic sv. Jana N. Neumanna, Prachatice;
• Hospic Anežky České, Červený Kostelec;
• Hospic sv. Josefa, Rajhrad u Brna;
• Hospic sv. Alžběty, Brno;
• Hospic sv. Kopeček, Olomouc;
• Hospic Citadela, Valašské Meziříčí;
• Hospic sv. Lukáše, Ostrava;
• Hospic Dobrého pastýře, Čerčany u Benešova.

• Spolupráce s praktickými lékaři, s onkology (ad ST – Švi);
• spolupráce s nemocnicemi;
• možnosti lůžkové a mobilní (domácí) hospicové péče);
• onkologicky nemocní do LDN nepatří, náleží jim moderní léčba na lůžku akutním, nebo specializovaná péče v hospici;
• akutní lůžka - kdy přeložit nemocného do hospice?
• opiátové žádanky.

Proč nejsou hospice v ČR dostatečně využívané? Konglomerát důvodů:

• ekonomický (maximalizace obložnosti v nemocnicích, bez ohledu na pacientův prospěch);
• komunikační bariéry lékařů („Jak mu mám říci, že umírá?“);
• strach lékařů (existenciální průmět vlastního umírání);
• forenzní důvody („Dovyšetřím a doléčím jej až k smrti, než aby mne nařkli z neléčení...“);
• neznalost výhod hospicové péče („Hospic? To jsou jen držeči za ruku.“);
• lhostejnost;
• překlady na poslední chvíli (1-2denní hospitalizace) – nerozlišování fáze „terminální“ a „finální“.

Odkazy:

 www.hospicpt.cz

 www.hospice.cz

www.paliativnimedicina.cz

www.asociacehospicu.cz

e-mail: reditel@hospicpt.cz