SUPERVIZE MÝMA OČIMA

Východiska:

Supervize představuje specifický způsob celoživotního vzdělávání formou dialogu a diskuze. Nejčastější využití nachází v pomáhajících či příbuzných profesích. Primárním účelem je poskytnutí zpětné vazby a prostoru pro sebereflexi v bezkonfliktní a pozitivní atmosféře, která motivuje pracovníky k aktivnímu zapojení do diskuze a sdílení myšlenek. Přestože historie supervize sahá až do sokratovského období, největšího rozmachu dosahuje teprve v posledních letech, kdy proniká i do technických oborů. V tomto příspěvku je prezentován subjektivní pohled aktivního účastníka supervizního programu (všeobecné sestry) na problematiku supervize a její pozitivní i negativní dopady na jednotlivce a atmosféru v pracovním kolektivu. Na daném pracovišti probíhá skupinová supervize s pevnou formou pod vedením dvou zkušených supervizorek. V rámci supervize je na základě většinového konsenzu vybrán významný moment zkušenosti (téma supervizního setkání), který je následně analyzován a diskutován všemi účastníky s cílem dosáhnout konstruktivního řešení a následně profesního růstu všech účastníků supervize.

Cíl:

Cílem příspěvku je vyzdvihnout hlavní aspekty supervize a demonstrovat její možnosti na konkrétním příkladu supervizního programu na daném pracovišti.

Závěr:

Supervizní programy a jejich pozitivní dopady na pracovní kolektiv jsou vysoce aktuálním tématem pro obor ošetřovatelství. V souvislosti se snahou o zvyšování efektivity pracoviště je supervize vnímána jako vhodný nástroj pro kontinuální profesní růst zaměstnanců, což potvrzuje i podpora ČAS pro zavedení supervizích programů pro NLZP.

Tato práce vznikla v rámci projektu IGF 5/ 11 „Vytvoření metodiky supervize u NLZP s interním a chirurgickým zaměřením.“ Tento projekt je podpořen MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705).