SUBJEKTIVNÍ VNÍMÁNÍ DYSKOMFORTU BĚHEM WEANIGU PACIENTEM

Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Podpůrná onkologická léčba, výživa nemocných a ošetřovatelská péče

Téma: XXIV. Paliativní a podpůrná léčba

Číslo abstraktu: 242

Autoři: MUDr. Petr Jelínek, Ph.D.; MUDr. Jiřina Frgalová

Východiska:

Jako weaning je označováno odvykání pacienta od umělé plicní ventilace a přechod na spontánní ventilaci. Typická pro toto období je i kom­plikovaná komunikace s pacientem. Pacient je ve většině případů velmi slabý a prakticky zcela odkázaný na pomoc a péči personálu. Nešvarem typickým pro toto období je mnohdy zbytečné a nadbytečné používání sedativ v tomto období s tím, že pacient je neklidný nebo interferuje s ventilačním režimem. V řadě případů lze však aplikaci sedativ, a tím pádem i prodlužování náročného období weaningu předejít lepší komunikací s pacientem a také znalostí jeho potřeb a náhledu na realitu, která je daná neschopností slovně se dorozumět. Komplikace vnikající prodlužováním času zajištění dýchacích cest jsou trojího typu: 1) medicínské: vyšší riziko rozvoje nozokomiální infekce respiračního traktu, vyšší riziko traumatizace trachey; 2) pacientem vnímané: čím delší čas, kdy pacient není schopen mluvit, tím hůře vnímá celý průběh stonání; 3) ekonomické: delší čas hospitalizace navyšuje náklady - výživa, antibiotika, spotřební materiál atd. Tato práce si klade za cíl zjistit nejčastější subjektivně pociťované stesky.

Soubor pacientů a metody:

Pacienti, kteří se podrobili úspěšnému weaningu po UPV trvající déle než 5 dní na oddělení ARO MOU během roku 2011 a 2012. Celkem jde 34 pacientů. Využil jsem systém dotazníku, který jsem pacientům předložil a společně s nimi jej vyplnil vždy 3. den po extubaci nebo extrakci tracheotomické kanyly. Z předem připravených možností pacient označil tři pro něj nejzávažnější a měl možnost i sám doplnit vlastní problém. Oblasti vedoucí k dyskomfortu byly specifikovány takto: nepříjemné odsávání z dýchacích cest, nedostatečné odsávání z dýchacích cest, dyskomfort při UPV, halucinace, komunikace, nedostatečná analgezie, jiné, anxiozita, strach, že o mě nikdo neví -doplněno až na základě častého uvádění pacienty s odstupem nespavost.

Výsledky:

67 % anxiozita, strach, že o mě nikdo neví, 24 % dyskomfort při UPV, 8 % halucinace, 1 % nepříjemné odsávání z dýchacích cest.

Závěr:

Výsledky prokázaly význam vzájemné komunikace mezi personálem (lékařským i ošetřova­telským) a pacientem. Opakovaným a trpělivým pohovorem s pacientem se lze vyhnout aplikaci sedativ, a tím zkrátit dobu odvykání od UPV, což sebou nese pozitiva medicínského i ekonomického charakteru.

Datum přednesení příspěvku: 18. 4. 2013