STÁVAJÍCÍ MOŽNOSTI CHIRURGICKÉ LÉČBY KARCINOMU PROSTATY

Cílem přednášky je seznámení posluchačů zabývajících se problematikou karcinomu prostaty se základními indikačními kritérii chirurgické léčby klinicky lokalizovaného karcinomu prostaty a technikami radikální prostatektomie (RP), případně doplněné o pánevní lymfadenektomii, se zřetelem na roboticky asistovanou laparoskopickou metodu. Karcinom prostaty je nejčastěji diagnostikovaným zhoubným onemocněním starších mužů v Evropě, zejména ve zdravotnicky vyspělých zemích. V západní a severní Evropě jeho incidence přesahuje 200/100 000 obyvatel. V ČR v roce 2011 dosáhla 74/ 100 000 obyvatel. Objev prostatického specifického antigenu a moderní diagnostické zobrazovací metody posunuly spektrum nově zachycených nádorů k nižším stadiím. Náklady na jeho diagnostiku a léčbu proto představují nezanedbatelnou zátěž pro zdravotní systémy. Chirurgická léčba zaujímá nezastupitelnou roli v léčbě tohoto nádoru. Jejím cílem je definitivní vyléčení nádorového procesu. Prodělala v posledních desetiletích bouřlivý metodologický, technický a kvantitativní rozvoj. Její indikace a aplikace vyvolává řadu kontroverzních otázek, např. zda není v řadě případů indikovaná u nádorů, které svého nositele neohrožují na životě. Indikace RP se opírá nejen o histopatologickou a klinickou diagnostiku (stanovení stupně rizikovosti onemocnění). Musí brát v úvahu i očekávanou délku života a především osobní přání a očekávání pacienta. Srozumitelné a věcně správné informování pacienta chirurgem nesmí být proto opomíjeno. V kategoriích nízce a středně rizikových nádorů představuje RP suverénní metodu. Je dosahováno vysokého nádorově specifického přežívání, zachování či obnovení kontinence moči u většiny operovaných a umožňuje i uchování erektilní funkce. V poslední době je stále častěji RP indikována u i lokálně pokročilých či vysoce zhoubných nádorů – často v rámci tzv. multimodální léčby (tj. doplněná o salvage či adjuvantní radioterapii či adjuvantní hormonální léčbu). Dosažená dlouhodobá úspěšnost těchto postupů je pozoruhodná. Po technické stránce je v současné době RP prováděna otevřenými metodami (retropubická či, méně často, perineální RP) nebo laparoskopickými metodami (klasická laparoskopická či roboticky asistovaná RP). V závislosti na riziku postižení pánevních lymfatických uzlin je RP doplněna o rozsáhlou pánevní lymfadenektomii. V posledním desetiletí četnost robotické RP narůstá na úkor ostatních metod (v USA 90 %, v EU 70 %, v ČR 40 %), takže se robotická RP stává zlatým standardem chirurgické léčby.

Práce byla podpořena grantovým projektem MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).