Srovnání přežití pacientů s generalizovaným karcinomem ledviny léčených různými modalitami

V našem soboru se zabýváme analýzou dat pacientů s karcinomem ledviny léčených v letech 2000 až 2004 v MOÚ. V období 5-letého sledování bylo analyzováno 161 pacientů I.-IV. klinického stadia, z toho primárně pokročilého, tedy IV. stadia bylo
59 pacientů.
Struktura pacientů dle stadií:

Stadium počet pacientů
I 51
II 28
III 23
IV 59

Z obecně známých údajů lze uvést, že za jedinou kurativní metodu lze u této diagnózy považovat chirurgické řešení. Toto však je možné provést pouze u primárního nádoru a případně řešit operabilní metastatické onemocnění. V řadě případů toto však není možné, buď z důvodu primárního záchytu generalizovaného onemocnění či při vzniku pokročilého onemocnění v průběhu sledování. Zde pak přichází v úvahu paliativní systémová léčba s cílem zpomalit progresi onemocnění či prodloužit přežití. Objektem našeho zájmu byla právě tato skupina nemocných s pokusem o analýzu, jak jednotlivé dominantní léčebné metody ovlivnily přežívání pacientů. Hodnotili jsme efektivitu radikální chirurugie s cílem odstranit veškeré metastatické postižení, tedy ještě kurativní zákrok, dále schopnost ovlivnit přežití pomocí systémové terapie, a to paliativní chemoterapie, imunoterapie či chemoimunoterapie, roli pouze paliativní radioterapie a nakonec postavení symptomatické medikamentózní léčby.

Pro další srovnání uvádíme subanalýzu IV. klinického stadia stran přežití u našeho souboru bez ohledu na zvolený způsob léčby:

průměrné celkové přežití 16,9 měs.
medián celkového přežití 10,0 měs.

Očekávali jsme, zda na našich datech se pozitivně projeví na přežití působení kurativní chirurgie metastatického onemocnění ve srovnání s některým způsobem systémové léčby, dále schopnost ovlivnění lokálně působící radioterapií. Pro srovnání uvádíme i data ze skupiny pacientů, kteří podstoupili pro celkový stav pouze symptomatickou léčbou. Vedle pacientů ve IV. klinickém stadiu jsme do sledování zahrnuli i pacienty ostatních klinických stadií v případě progrese v generalizované onemocnění. Zde jsme pak stanovovali dobu přežití od zachycené první generalizace. Celkem jsme takto hodnotili 87 pacientů.

Výsledky shrnuje následující tabulka:



V přehledu jsme se pokusili demonstrovat na výsledcích našeho souboru, zda předpoklad léčitelnosti tohoto vysoce rezistentního onemocnění se nějakým způsobem projeví na celkovém přežití pacientů. Jako nejvýznamnější terapeutický zásah vychází radikální chirurugické řešení metastatického onemocnění. Poměrně významný vliv prokazuje i systémová imuno či chemoimunoterapie, ostatní léčebné modality vychází v mediánu přežití přibližně stejně. Naše závěry je však nutno pouze považovat za možný doklad trendu, že nasazená léčba, zvláště s použitím imunoterapie, u pacientů v celkově dobrém stavu může být pro tuto skupinu nemocných významným faktorem ovlivňujícím přežití. Důležité je pro dlouhodobější přežití zahájit léčbu ve fázi minimální generalizace, v celkově dobrém stavu nemocných.