SPECIFIKA SDĚLOVÁNÍ DIAGNÓZY ČI PROGNÓZY ONKOLOGICKÉHO PACIENTA Z POHLEDU PSYCHOLOGA

Východiska:

Příspěvek vychází z letité praxe s onkologickými pacienty, z dynamiky jejich prožívání nemoci, a to často v závislosti na sdělení informací podávaných odborníky, vědomí si toho, že sdělením lze podporovat jak sanogenezi, tak i patogenezi, a to v závislosti na způsobu, načasování a přístupu k pacientovi. Dovednost sdělení základních informací týkajících se nemoci, léčby či prognózy doprovází jak pacienta, tak i odborníka celou dobu nemoci a netýká se pouze přechodu z paliativní léčby do paliativní péče. Proto se jeví zcela zásadním se tímto tématem zabývat. V minulosti našich pacientů objevujeme úzkostné prožívání spojené místy až s neschopností se k tématu co jenom přiblížit, těžkosti jim dělají reklamy na výživové preparáty uváděné ve sdělovacích prostředcích či na billboardech nebo situace, kdy se ve zprávách objeví téma o úmrtí někoho známého z důvodu onkologického onemocnění. Kdokoliv z nás, je-li odeslán na vyšetření, reaguje v případě, že je vyjádřena suspekce z onkologického problému, rovněž staženě, vyděšeně, úzkostně, depresivně. Po oznámení diagnózy opadne jakákoliv naděje v to, že by se snad mohlo jednat o cokoliv jiného. Dostáváme se do rukou odborníků, kteří se v první řadě snaží zachránit naše tělo. Pochopitelně se snaží nepříjemné sdělení podat co nejlépe, avšak jak přistoupit ke sdělení něčeho – pro lékaře – tak jasného a jednoznačného způsobem, který by pacienta nerozhodil natolik, že informaci přijme a bude dále s námi spolupracovat, zůstane partnerem odpovědným za léčbu či uzdravení, bude akceptovat nutnou zátěž, přijme rozhodnutí lékaře a zadaptuje se.

Cíl:

Cílem sdělení je nabídnout praktické informace týkající se zásad, které jsou při sdělování důležitých informací pro pacienta nezbytné, pochopení prožívání pacienta v souvislosti s pro něj nepříznivými či zcela zásadními tématy, představení toho, co pacient v takových situacích od lékaře očekává. Rovněž se snažíme objasnit důvod, pro který není reálné poskytnout konkrétní návod, jak dialog vést, a to kvůli odlišnosti osobnostní typologie, a tím taky odlišnosti zpracovávání informací jednotlivými pacienty. Nastíníme výhody spolupráce s psychologem pracujícím s onkologickými pacienty.

Závěr:

Tématu týkajícího se sdělování či dohodnutí rozhodujících postupů či změn v léčbě onkologického pacienta se nyní věnuje větší pozornost, přesto dovednost, jak se svými pacienty budeme zacházet, nehledejme v dobrých radách či konkrétních manuálech, které nabídnou, co v té či oné situaci máme použít, ale spíše v sebepoznání a zaměření se na porozumění, empatii a akceptaci individualit našich pacientů. Dílem se o to snaží i naše sdělení.