SPECIFIKA PŘÍPRAV PACIENTA PŘED RADIOTERAPIÍ

Radioterapie patří mezi základní metody lokální terapie zhoubných onemocnění. Krátce po objevení radia v roce 1898 se začalo využívat léčebných účinků záření v onkologii. Od této doby se mnohé změnilo a tento typ léčby prodělal obrovský pokrok. V současnosti se využívá přístrojů, tzv. lineárních urychlovačů, které vyrábějí umělé ionizační záření. Léčba radioterapií je dnes aplikována skoro u 50 % zhoubných nádorů a její úspěšnost je u lokalizovaného onemocnění značně vysoká.

Pracuji jako všeobecná sestra v Komplexním onkologickém centru na oddělení radioterapie společnosti Multiscan s.r.o. v Pardubicích, již šestým rokem se specializuji na příjem nově diagnostikovaných onkologických pacientů, který probíhá cestou konsiliární ambulance. Nejčastěji jsou k nám tito pacienti odesíláni z různých multidisciplinárních onkologických týmů a odborných pracovišť, často se objednají sami na doporučení přátel a známých, kteří u nás léčbu absolvovali. Na této ambulanci mohou pacienti, nejlépe s doprovodem svých rodinných příslušníků, konzultovat svůj aktuální zdravotní stav, stadium a prognózu onemocnění a plán další terapie. Pro časovou náročnost tohoto vyšetření je nutné objednávání pacientů, vyjma urgentních a život ohrožující stavů.

Pokud je pacient indikován k onkologické terapii a rozhodne se podstoupit léčbu na našem pracovišti, následuje sled specifických příprav, lékař rozhodne, jakou cestou bude léčba probíhat, k tomuto rozhodnutí musí mít k dispozici kompletní dosavadní dokumentaci pacienta. Zde přichází na řadu převážně administrativní práce sestry, která spočívá ve sběru anamnézy, zajištění všech potřebných dokumentů, a to hlavně dosavadních zobrazovacích vyšetření, operačního nálezu, histologického vyšetření, snímkové dokumentace. Pokud je pacient zaslán z jiného pracoviště či nemocnice než z Pardubické krajské nemocnice, bývá často tato kompletace dat téměř detektivní prací sestry, jedná se hlavně o technickou část přípravy před zahájením terapie, obsahující převážně sběr všech dat a utřídění informací. K této části samozřejmě patří dle typu onkologické diagnózy a ordinace lékaře objednání stagingových vyšetření.

Každá onkologická léčba přináší své nežádoucí účinky, vlivem terapie může být dočasně a někdy i trvale zhoršována kvalita života pacienta, proto je před zahájením léčby nezbytné provést správnou klasifikaci zhoubného nádoru, na základě všech kompletních dat lékař stanoví přesnou diagnózu onemocnění. Ke správnému stanovení diagnózy mu slouží mezinárodní klasifikační systém, tzv. TNM systém, účelem tohoto sytému je hlavně umožnit stanovení prognózy onemocnění, plánovat léčbu a pomáhat při vyhodnocení výsledků léčby. Teprve s histologickou verifikací, stanovením klinického stadia choroby a stupněm jeho malignity je možno rozhodovat o cílené léčbě.

V případě indikace lékaře k radioterapii musí být pacient pečlivě poučen a připraven, tato specializovaná příprava probíhá stále na konsiliární ambulanci a skládá se z části administrativní, fyzické a psychické. Do administrativní části bychom mohli zahrnout vydání informovaných souhlasů s léčbou, různých brožur a informačních materiálů. Fyzická příprava je dána typem onkologické diagnózy, jedná se např. o dodržení diety před radioterapií prostaty nebo o správnou rehabilitaci a cvičení před zahájením ozařovaní prsu u žen po mastektomii. Veškeré poučení o plánované léčbě, jejích nežádoucích účincích a průběhu radioterapie dostává pacient od lékaře a sestry nejen ústně, ale vždy i v písemné podobě. Nedílnou součástí přípravy pacienta je příprava psychická. Je třeba si uvědomit, že onkologický pacient prochází velmi složitou situací, často musí přehodnotit své životní plány a svůj hodnotový systém. Na konsiliární ambulanci přichází bezradný a sužován stresem z nejisté budoucnosti. Podle modelu Kübler-Rossové se obvykle nalézá v prvním stadiu, tedy v šoku, a jeho chování nese známky popření. Jedná se o obranný mechanismus, který je pro pacienta důležitý z hlediska zachování psychické integrity, ten je často zdravotníky zaměňován za agresivní chování. Je to sice lékař, kdo pacienta informuje a sděluje mu mnohdy nepříznivou diagnózu, ale jsme to my, všeobecné sestry, které „otevíráme dveře“ na onkologii. Po první špatné zkušenosti se zdravotnických personálem na jakékoliv úrovni může pacient ztratit důvěru k celému pracovišti, další spolupráce s ním je pak obtížnější. V tomto případě jsou neocenitelné dobré komunikační schopnosti lékaře a sestry. Rovněž empatie a soucit jsou velice důležité vlastnosti a schopnosti zdravotnických pracovníků.

Na závěr lze říci, že důsledná příprava pacientů před radioterapií, profesionální přístup zdravotníků a respektování autonomie člověka vede k odbourání komunikačních bariér, získání důvěry a k hladšímu průběhu léčby.

e-mail: viskova.iva@seznam.cz