Konference: 2014 XXXVIII. brněnské onkologické dny a XXVIII. konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: XIII. Nádory plic, průdušek a pleury
Číslo abstraktu: 116
Autoři: prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.; Mgr. Zbyněk Bortlíček; PhDr. Karel Hejduk; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; MUDr. Libor Havel; prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.; Doc. MUDr. František Salajka, CSc.; MUDr. Leona Koubková; MUDr. Marcela Tomíšková; MUDr. Ivona Grygárková; MUDr. Michal Hrnčiarik; Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; MUDr. Dimka Sixtová; MUDr. Jaromír Roubec, Ph.D.; MUDr. Helena Čoupková
Východiska:
Nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC) je v ČR velmi často diagnostikován ve stavu pokročilého onemocnění. Přes 60 % pacientů obou pohlaví je diagnostikováno v pokročilých stadiích III nebo IV. V současné době jsou k dispozici pro první linii léčby pokročilého NSCLC léky ze skupiny cytostatik i léky biologicky cílené léčby, jejichž účinnost při splnění určitých kritérií dává předpoklad delšího přežití. Nutná je přesná morfologická klasifikace NSCLC a nutné je i genetické testování. Počátkem roku 2014 mají stanovenou úhradu bevacizumab, pemetrexed, gefitinib a erlotinib. Crizotinib bude registrován pro léčbu nemocných s již dříve léčeným pokročilým NSCLC s pozitivním průkazem mutace EML4-ALK. Jedná se o selektivní inhibitor ALK (anaplastic lymphoma kinase) a jejich onkogenních variant (ALK fúze a vybrané ALK mutace). Průkaz mutace EML4-ALK validovanou metodou je nezbytný pro podání crizotinibu u nemocných s NSCLC. V České republice se předpokládá úhrada počátkem roku 2014. Afatinib je indikován v monoterapii k léčbě dospělých pacientů s lokálně pokročilým nebo metastatickým nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) s aktivačními EGFR dosud neléčených EGFR TKI, nebo léčených pouze chemoterapií. V České republice nemá afatinib zatím stanovenou úhradu. Uvádíme základní data nemocných léčených výše uvedenými preparáty. Data jsou zadávána do registru TULUNG, což je společný projekt České pneumologické a ftizeologické společnosti, České onkologické společnosti a Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity v Brně.
Výsledky:
U všech 87 (100 %) nemocných, kteří byli léčeni gefitinibem, byla prokázána aktivační mutace EGFR. Ta ale byla prokázána i u 13 (3,8 %) nemocných léčených erlotinibem, u 19 (4,8 %) léčených pemetrexedem a u 3 (3,5 %) léčených bavacizumabem. Nejlepší stav výkonnosti byl u nemocných léčených bevacizumabem. Mezi nemocnými léčenými gefitinibem převládají nekuřáci – 48 (55,2 %) a bývalí kuřáci – 24 (27,6 %). Nejvíce kuřáků bylo mezi pacienty, kteří dostávali pemetrexed (41,4 %) a bevacizumab (43,5 %). Další údaje o léčbě výše uvedenými preparáty budou uvedeny v ústním sdělení.
Závěr:
Z přehledu je názorně patrné, u jakých nemocných byl ten který preparát podáván a jak často, což lze velmi dobře využít při jednání v rámci odborných společností i v rámci jednání s plátci péče.
Poděkování patří všem patologům a molekulárním genetikům, bez jejichž práce by nebyla nemocným přístupná léčba vázaná na přesnou morfologickou a molekulárněgenetickou diagnózu.
Datum přednesení příspěvku: 24. 4. 2014
