SOUČASNÉ MOŽNOSTI SYSTÉMOVÉ LÉČBY METASTAZUJÍCÍHO KARCINOMU GEJ A ŽALUDKU

Karcinom žaludku je v celosvětovém měřítku čtvrtý nejčastěji diagnostikovaný zhoubný nádor a druhá nejčastější příčina úmrtí na nádorové onemocnění. Navzdory celkovému poklesu incidence této diagnózy přibývá karcinomů gastroezofageální junkce (GEJ). Jedná se o velmi heterogenní onemocnění, molekulární identifikace rozdílů dříve morfologicky téměř identických nádorů vede k vytvoření nové klinicko-molekulárně-patologické klasifikace využitelné pro cílenou léčbu. Léčebná strategie pro lokálně pokročilé a metastazující onemocnění je rozdílná. Systémová chemoterapie prodlužuje dobu do progrese a celkovou dobu přežití metastazujícího onemocnění u správně vybraných nemocných (personalizovaná léčba). Konvenční chemoterapie dosáhla v účinnosti fáze „plateau“ a nelze očekávat další významné zlepšení léčebných výsledků (max. medián OS 13 měsíců). V současnosti nelze jednoznačně určit optimální režim pro chemoterapii první linie. Dvojkombinace cytostatik je účinnější než monoterapie, trojkombinace jsou spojeny s nárůstem výskytu nežádoucích účinků. Preference kombinovaných režimů vykazuje značné regionálními rozdíly mezi základními dublety (cisplatina/ S1 – Japonsko, cisplatina/ 5FU – Evropa, cis-/ oxaliplatina/ kapecitabin – Korea, FOLFOX – USA, Evropa, FOLFIRI – Francie). U tripletů je situace obdobná (ECF – Velká Británie, Nizozemsko, DCF – Evropa). Volba a indikace chemoterapie musí vycházet z vyhodnocení klinických faktorů, jako je výkonnostní stav (PS), nutriční stav, biologický věk a výskyt přidružených chorob. V druhé linii je účinná chemoterapie na bázi taxanů nebo irinotekanu pouze klinicky selektované skupiny nemocných. Jediná v první linii prokazatelně účinná je kombinace cílené biologické léčby (trastuzumab) a chemoterapie u nemocných s identifikovanou zvýšenou HER2 expresí. HER2 status by měl být testován u všech nemocných v pokročilém stadiu, u kterých se zvažuje systémová léčba. V klinických studiích je hodnocena kombinace trastuzumabu s pertuzumabem (klinický trial JACOB) a v druhé linii léčba konjugátem trastuzumabu a myatansinu T DM- 1. Kombinace chemoterapie s antiangiogenní léčbou (bevacizumab) a antiEGFR terapií (cetuximab, panitumumab) v první linii léčebné výsledky nezlepšuje. Novou prokazatelně účinnou možností léčby druhé linie je kombinace paclitaxelu s antiangiogenní léčbou ramucirumabem. Statisticky signifikantní, ale méně klinicky relevantní jsou výsledky monoterapie ramucirumabem. Nalezení a inhibice dalších klíčových signálních cest a uzlů (např. PI3K- Akt- mTOR, FGFR2, EGFR, MET, „hedgehog“) je otázkou blízké budoucnosti.