Současné limity radikální chirurgické léčby malignit pankreatu.

Malignity pankreatu, představované převážnou většinou karcinomem, patří mezi zhoubné nádory, jejichž frekvence v posledním období značně narůstá. Tento vzestup je dán zřetelně vyššími počty nově diagnostikovaných onemocnění, a současně též využitím nových sofistikovaných diagnostických postupů.
Zatímco do nedávna /80. léta XX. století/ patřil karcinom pankreatu svým podílem 3-5% ve všech formách malignomů k poměrně méně frekventovaným, poslední dvě dekády zaznamenáváme neobvyklý nárůst již na dvojnásobek výše uvedeného.
I když jednoznačné důkazy chybí, z klinických pozorování lze etiologicky velmi pravděpodobně uvést v souvislost s alkoholem podmíněnou chronickou pankreatitidou a rovněž vztah s diabetem mellitem je značně nápadný. Přesvědčivě doposud není zodpovězena otázka, jak dalece počínající formy karcinomu slinivky břišní indukují manifestaci diabetu.
Zatímco v iniciálních fázích lze nádorové postižení pankreatu lokalizovat v oblasti papilly Vaterovy, hlavy, těla nebo kaudy, v pokročilých stadiích to již možné není. V posledních letech pozorujeme zvýšení výskytu malignity pankreatu více u mužů /všeobecně dvojnásobně než u žen/, rovněž predilekční věk zřetelně klesá, ve srovnání s nedávno minulou dobou z věkové skupiny mezi 6. a 7. deceniem na postižení převážně padesátiletých. Proč je tomu tak, nevíme. Řada hypotéz, tuto skutečnost vysvětlujících, je sama o sobě již průkazem nedostatku validních ověřených informací.
Současný indikační algoritmus se opírá o komplexní zhodnocení řady investigací klinických, laboratorních i zobrazovacích. Indikační kritéria jsou rovněž závislá na schopnostech i zkušenostech operačního týmu, širokém komplementu pracoviště, a v neposlední řadě na nepřetržitém srovnávání s výsledky předních pracovišť vyspělých zemí.