Snížení rizika nemoci štěpu proti hostiteli u onkologických pacientů podstupujících alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk

Reakce štěpu proti hostiteli (GVH) je obávanou komplikací alogenní transplantace kostní dřeně. Hlavní roli hrají T lymfocyty dárce, které v konečném důsledku vedou k postižení tkání hostitele, především kůže, jater a gastrointestinálního traktu. Deplece alogenních T lymfocytů vede ke snížení rizika GVH nemoci, avšak současně narůstá riziko oportunních infekcí, relapsu základního onemocnění a odvrhnutí štěpu.
Selektivní deplece pomocí anti-CD25 imunotoxinu vede k eliminaci nežádoucích aloreaktivních T lymfocytů a uchování ostatních žádoucích T lymfocytů dárce, které si zachovávají protileukemickou a protibakteriální reaktivitu. Vysoká specificita anti-CD25 imunotoxinu (IT) umožňuje cílenou likvidaci aloreaktivních T lymfocytů in vitro. Tímto způsobem se lze vyhnout toxicitě imunotoxinu spojené s jeho podáním in vivo. Na základě našich předchozích experimentů se zdravými HLA-neidentickými dobrovolníky jsme byli schopni definovat optimální podmínky působení anti-CD25 IT a jeho schopnost selektivně depletovat aloreaktivní lymfocyty minimálně o 2 log.
Pro účely klinické studie by bylo racionální použít 107 alodepletovaných dárcovských T lymfocytů /kg hmotnosti příjemce, neboť populace zbývajících aloreaktivních buněk bude 105/kg hmotnosti příjemce, což je dávka zpravidla nezpůsobující těžkou GVH nemoc u HLA-identických příbuzných alogenních transplantací. Proto jsme testovali smíšenou lymfocytární kulturu in vitro s celkovým počtem 109 lymfocytů dárce na třech párech zdravých HLA-neidentických dobrovolníků a na dvou párech leukemických pacientů (jeden pacient s akutní myeloidní leukémií, jeden pacient s akutní lymfoblastickou leukémií) a jejich HLA-identických dárců.
Výsledky ukázaly průměrnou depleci 99,6% (99,1-99,9%) aloreaktivních T lymfocytů, průměrnou viabilitu 74,6% (68,2-89,7%) dárcovských buněk a zachování 89,2% (72,6-98,3%) reaktivity vůči alogenním mononukleární buňkám od jiného nepříbuzného dárce nebo vůči leukemickým buňkám, v případě dvou párů pacientů a jejich dárců. Výsledky těchto experimentů ukazují, že anti-CD25 imunotoxin je schopen specificky eliminovat aloreaktivní CD25+ lymfocyty v klinickém měřítku minimálně o 2log in vitro při zachování viability dárcovských buněk a jejich reaktivity vůči jiným aloantigenům. Tyto experimenty slouží jako podklad pro klinickou studii fáze I zahájenou počátkem roku 2003 na Texasské Univerzitě v Dallasu, U.S.A.