Konference: 2007 12. ročník odborného sympózia Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Ostatní
Téma: III. Ošetřovatelská a následná péče po léčbě gynekologických malignit
Číslo abstraktu: 058
Autoři: J. Müllerová; V. Beňová; R. Nováková
Úvod
Vážené předsednictvo, dámy a pánové dovolte mi, abych na dnešní celostátní konferenci přednesla svůj příspěvek na téma
„ Pohlavní život žen po léčbě gynekologických malignit“
V současnosti se na pohlavní život příliš často pohlíží jako na něco, co se týká jen mladých a zdravých jedinců. Sexuální přitažlivost je často posuzována na základě fyzické krásy, bez ohledu na duševních kvality člověka a jeho vyzrálosti.
Jestliže pak člověk prodělá léčbu nádorového onemocnění, často jeho náhled na vlastní osobu utrpí a jeho sebeúcta výrazně klesá. V prvních chvílích po zjištění onkologické diagnózy myslí každý pacient na to, jaké jsou jeho šance na přežití, jak rychle může být vyléčen a do jaké míry a kdy se může vrátit zpět ke svému pracovnímu i osobnímu životu.
Dříve nebo později se však otázkou možnosti pohlavního života začne zabývat většina onkologických pacientů. Pohlavní život je nedílnou složkou lidského života a zdraví.
Krátký pohovor o pohlavním životě a jeho ovlivnění léčbou by měl být proto součástí léčby každého onkologického pacienta. To však bývá často opomíjeno z důvodů časových a roli zde hraje i určitý stud. Pacienti všeobecně neradi hovoří o svém sexuálním životě, a kromě toho mají pocit, že v případě onkologického onemocnění bude tato záležitost považována za podřadnou. Problematika pohlavního života se týká v různých podobách celé onkologie. Především zdravotníci zaměření na léčbu maligních onemocnění pohlavních orgánů se s otázkami vlivu onkologické terapie na sexualitu pacienta setkávají velice často.
Radioterapie v oblasti malé pánve
Vedlejší účinky ozařování pánevní oblasti, zejména zevních rodidel a pochvy mají nesporný vliv na stav sliznic pohlavních orgánů a mohou významně ovlivnit sexuální život našich pacientek. Při radikálním ozáření malé pánve dochází u premenopauzálních žen k radiační kastraci. Pokud byla žena před ozařováním postmenopauzální, nemusí pozorovat téměř žádné změny, neboť její vaječníky přestaly produkovat hormony již dříve. U žen původně premenopauzálních vyvolá ozáření umělou menopauzu, která je doprovázená náhlými změnami nálady, návalů horka, pocením, suchostí poševní sliznic doprovázenou svěděním v této oblasti, zvýšenou únavností a psychickou labilitou.
Ozařování malé pánve působí rovněž přímo na tkáně pochvy. Poševní sliznice mohou zarudnout a prosáknout a žena a může v průběhu ozařování i několik týdnů po jeho ukončení vnímat pohlavní styk jako nepříjemný. Důležitou roli hraje i obava ženy z pohlavního styku, psychická nestabilita, pocit ztráty ženskosti a někdy i pocit změny osobního vzhledu. Také některé kulturní, sociální a psychologické vlivy mohou měnit postoj k sexuálnímu životu v průběhu i po ukončení onkologické léčby.
Při odeznívání akutní postiradiační reakce může docházet k jizvení tkání. Stěny pochvy tak mohou zvazivovatět a stát se rigidními. Ztrácí z části svoji elastičnost a snižuje se sekrece poševních žlázek, odpovědných za zvlhčení sliznice během pohlavního styku. Jedním z late efektů může být ztenčení, fragilita a atrofie jemné poševní výstelky.
Ženy si často všimnou po pohlavním styku mírného krvácení, ačkoliv při styku necítily žádnou bolest. Výjimečně se v pochvě mohou objevit i drobné eroze. Jejich zhojení může trvat i několik týdnů po ukončení radioterapie. Fibrotizace tkání, která se po ozařování malé pánve eventuelně vyskytne, může vést ke zúžení vaginy či tvorbě synechií, což u některých žen může vést až k znemožnění pohlavního styku. Jedním ze způsobů, jak těmto nežádoucím účinkům předejít, je udržovat pravidelný pohlavní styk. Nemá–li žena sexuálního partnera, představuje další možnost použití poševního dilatátoru. I po odeznění akutní reakce je poševní sliznice náchylnější k mechanickému poškození a tím ke vzniku infekce, která by mohla zkomplikovat další průběh hojení. Je proto vhodnější používat při pohlavním styku kondom a lubrikační gely.
Pohlavní styk v průběhu léčby ozařováním není běžně doporučován a žena by ho měla eventuelně konsultovat se svým ošetřujícím lékařem. Jednou z častých obav pacientek je strach z přenosu onemocnění na partnera a rizika vzniku recidivy mechanickým drážděním.
V tomto případě je důležitost poučení a vysvětlení patřičných souvislostí lékařem zcela nezbytná. V současné době již není pohlavní styk po ozařování zakazován, ale naopak – při dodržování zásad hygieny a respektování celkového stavu pacientky - doporučován.
Vedlejší účinky radioterapie mohou při nedostatečné prevenci výrazně omezit až znemožnit pohlavní styk v budoucnosti. Naší snahou je těmto problémům a komplikacím předejít. Proto je kladen důraz na:
Lidé s omezenými vědomostmi o onkologické diagnóze často předpokládají, že se jedná o onemocnění vždy smrtelné. Nemocnému člověku je upíráno právo na sexuální touhy, ačkoliv tyto pocity může mít každý, a to i ve chvílích značně oslabeného zdraví. Tento náhled je nepodložený a omezující, zejména pokud si uvědomíme častost výskytu malignit.
Někteří muži a ženy boj s touto nemocí vzdávají právě proto, že jim chybí blízkost milované osoby. I když je nádorové onemocnění velmi pokročilé, touha nemocného po citu, náklonnosti a dotecích nemizí, naopak se stává ještě silnější. Partneři onkologických pacientů by neměli zapomínat na důležitost fyzického kontaktu, přestože pohlavní styk už může být pro nemocného či nemocnou příliš velkou zátěží.
Nádorové onemocnění nemůže ohrozit harmonické soužití mezi mužem a ženou, pokud je tento vztah opravdový a pevný. Největší překážkou v tomto směru však bývá mlčení a nedostatek kvalitních informací.
Vážené předsednictvo, dámy a pánové dovolte mi, abych na dnešní celostátní konferenci přednesla svůj příspěvek na téma
„ Pohlavní život žen po léčbě gynekologických malignit“
V současnosti se na pohlavní život příliš často pohlíží jako na něco, co se týká jen mladých a zdravých jedinců. Sexuální přitažlivost je často posuzována na základě fyzické krásy, bez ohledu na duševních kvality člověka a jeho vyzrálosti.
Jestliže pak člověk prodělá léčbu nádorového onemocnění, často jeho náhled na vlastní osobu utrpí a jeho sebeúcta výrazně klesá. V prvních chvílích po zjištění onkologické diagnózy myslí každý pacient na to, jaké jsou jeho šance na přežití, jak rychle může být vyléčen a do jaké míry a kdy se může vrátit zpět ke svému pracovnímu i osobnímu životu.
Dříve nebo později se však otázkou možnosti pohlavního života začne zabývat většina onkologických pacientů. Pohlavní život je nedílnou složkou lidského života a zdraví.
Krátký pohovor o pohlavním životě a jeho ovlivnění léčbou by měl být proto součástí léčby každého onkologického pacienta. To však bývá často opomíjeno z důvodů časových a roli zde hraje i určitý stud. Pacienti všeobecně neradi hovoří o svém sexuálním životě, a kromě toho mají pocit, že v případě onkologického onemocnění bude tato záležitost považována za podřadnou. Problematika pohlavního života se týká v různých podobách celé onkologie. Především zdravotníci zaměření na léčbu maligních onemocnění pohlavních orgánů se s otázkami vlivu onkologické terapie na sexualitu pacienta setkávají velice často.
Radioterapie v oblasti malé pánve
Vedlejší účinky ozařování pánevní oblasti, zejména zevních rodidel a pochvy mají nesporný vliv na stav sliznic pohlavních orgánů a mohou významně ovlivnit sexuální život našich pacientek. Při radikálním ozáření malé pánve dochází u premenopauzálních žen k radiační kastraci. Pokud byla žena před ozařováním postmenopauzální, nemusí pozorovat téměř žádné změny, neboť její vaječníky přestaly produkovat hormony již dříve. U žen původně premenopauzálních vyvolá ozáření umělou menopauzu, která je doprovázená náhlými změnami nálady, návalů horka, pocením, suchostí poševní sliznic doprovázenou svěděním v této oblasti, zvýšenou únavností a psychickou labilitou.
Ozařování malé pánve působí rovněž přímo na tkáně pochvy. Poševní sliznice mohou zarudnout a prosáknout a žena a může v průběhu ozařování i několik týdnů po jeho ukončení vnímat pohlavní styk jako nepříjemný. Důležitou roli hraje i obava ženy z pohlavního styku, psychická nestabilita, pocit ztráty ženskosti a někdy i pocit změny osobního vzhledu. Také některé kulturní, sociální a psychologické vlivy mohou měnit postoj k sexuálnímu životu v průběhu i po ukončení onkologické léčby.
Při odeznívání akutní postiradiační reakce může docházet k jizvení tkání. Stěny pochvy tak mohou zvazivovatět a stát se rigidními. Ztrácí z části svoji elastičnost a snižuje se sekrece poševních žlázek, odpovědných za zvlhčení sliznice během pohlavního styku. Jedním z late efektů může být ztenčení, fragilita a atrofie jemné poševní výstelky.
Ženy si často všimnou po pohlavním styku mírného krvácení, ačkoliv při styku necítily žádnou bolest. Výjimečně se v pochvě mohou objevit i drobné eroze. Jejich zhojení může trvat i několik týdnů po ukončení radioterapie. Fibrotizace tkání, která se po ozařování malé pánve eventuelně vyskytne, může vést ke zúžení vaginy či tvorbě synechií, což u některých žen může vést až k znemožnění pohlavního styku. Jedním ze způsobů, jak těmto nežádoucím účinkům předejít, je udržovat pravidelný pohlavní styk. Nemá–li žena sexuálního partnera, představuje další možnost použití poševního dilatátoru. I po odeznění akutní reakce je poševní sliznice náchylnější k mechanickému poškození a tím ke vzniku infekce, která by mohla zkomplikovat další průběh hojení. Je proto vhodnější používat při pohlavním styku kondom a lubrikační gely.
Pohlavní styk v průběhu léčby ozařováním není běžně doporučován a žena by ho měla eventuelně konsultovat se svým ošetřujícím lékařem. Jednou z častých obav pacientek je strach z přenosu onemocnění na partnera a rizika vzniku recidivy mechanickým drážděním.
V tomto případě je důležitost poučení a vysvětlení patřičných souvislostí lékařem zcela nezbytná. V současné době již není pohlavní styk po ozařování zakazován, ale naopak – při dodržování zásad hygieny a respektování celkového stavu pacientky - doporučován.
Vedlejší účinky radioterapie mohou při nedostatečné prevenci výrazně omezit až znemožnit pohlavní styk v budoucnosti. Naší snahou je těmto problémům a komplikacím předejít. Proto je kladen důraz na:
- Potřebu základního poučení pacientky
- Informovanost zdravotnického personálu
Dostupnost pomůcek typu vaginálních dilatátorů, irigátorů
lubrikačních gelů apod.
Lidé s omezenými vědomostmi o onkologické diagnóze často předpokládají, že se jedná o onemocnění vždy smrtelné. Nemocnému člověku je upíráno právo na sexuální touhy, ačkoliv tyto pocity může mít každý, a to i ve chvílích značně oslabeného zdraví. Tento náhled je nepodložený a omezující, zejména pokud si uvědomíme častost výskytu malignit.
Někteří muži a ženy boj s touto nemocí vzdávají právě proto, že jim chybí blízkost milované osoby. I když je nádorové onemocnění velmi pokročilé, touha nemocného po citu, náklonnosti a dotecích nemizí, naopak se stává ještě silnější. Partneři onkologických pacientů by neměli zapomínat na důležitost fyzického kontaktu, přestože pohlavní styk už může být pro nemocného či nemocnou příliš velkou zátěží.
Nádorové onemocnění nemůže ohrozit harmonické soužití mezi mužem a ženou, pokud je tento vztah opravdový a pevný. Největší překážkou v tomto směru však bývá mlčení a nedostatek kvalitních informací.
Datum přednesení příspěvku: 19. 1. 2007
