Sérové markery v karcinomu plic – mají nám v dnešní době co nabídnout?

S rozvojem molekulárně biologických metod, kdy je stanovení genetických mutací jako prediktivních faktorů nutnou podmínkou k zahájení biologické léčby, je stále častěji diskutována otázka využití sérových nádorových markerů v rutinní klinické praxi. Nejedná se jen o klinickou validaci nových nádorových markerů, ale i ověření významu již stanovovaných nádorových markerů na základě výsledků multicentrických prospektivních studií. V přehledové přednášce je diskutován klinický význam sérových nádorových markerů u malobuněčného i nemalobuněčného karcinomu plic, a to pro screening, primární diagnostiku, diferenciální diagnostiku, follow up a monitoraci protinádorové léčby. Volba nádorových markerů se u karcinomu plic řídí histologií tumoru, vhodná kombinace nádorových markerů může pomoci i v diferenciální diagnostice mezi nemalobuněčným a malobuněčným karcinomem plic v případě nejasné histologie nebo není-li možné tumor biopticky ověřit. U malobuněčných nádorů plic se jako hlavní nádorové markery stanovují ProGRP a NSE. Pravděpodobnost tohoto typu tumoru je vysoká, pokud jsou hodnoty SCC negativní. Jako doplňkový marker se může uplatnit Chromogranin A, který je pozitivní zvláště při neuroendokrinní aktivitě malobuněčného karcinomu. U nemalobuněčného karcinomu plic záleží především na histologickém typu. U adenokarcinomů stanovujeme jako hlavní markery CEA, Monototal a CYFRA 21-1, jako doplňkový marker SCC, event. TPA (pozitivita hlavně u hůře diferencovaných tumorů). U epidermoidních karcinomů se jako hlavní markery stanovují CYFRA 21-1, Monototal, CEA a SCC, TPA jako doplňkový marker. V přehledném sdělení budou prezentovány výsledky našich prospektivních studií a jejich závěry budou konfrontovány se současnými doporučenými postupy národních a mezinárodních odborných společností.

Tato studie byla podpořena grantovým projektem IGA MZCR 9343-3