Sentinelová uzlina u časného karcinomu prsu

Historie chirurgie karcinomu prsu a axilárních lymfatických uzlin je stará více než 100 let. Na počátku 20. století až do 70. let představovala Halstedova operace zahrnující mastektomii spolu s odstraněním malého a velkého pektorálního svalu, axilární disekcí a odstranění vnitřních mamárních uzlin obvyklý chirurgický výkon. Vzhledem k mutilujícímu kosmetickému efektu tohoto přístupu byla snaha o snížení radikality výkonu. Výsledky studie NSAB P B-04 upozornily na zajímavý fakt a to, že i přes neprovedenou axilární disekci u pacientek randomizovaných do skupiny s pouhou mastektomií pouze u 40 % pacientek budou axilární uzliny histopatologicky pozitivní a i u těchto 40 % pacientek bez provedení axilární disekce se regionální recidivou projeví pouze u části pacientek, jinak řečeno u asi 70–80 % pacientek představuje axilární disekce overtreatment bez jakéhokoliv benefitu pro pacientku nicméně s nezanedbatelnou morbiditou výkonu. Na konci 20. století se objevovaly další snahy o redukci radikality výkonu na axile a studie NSAB P B-32 potvrdila možnost konceptu sentinelové uzliny a s touto studií byla biopsie sentinelové uzliny zavedena do běžné praxe. Se zavedením mamárního screeningu a detekcí karcinomů prsu ve stále časnějším stadiu a vzhledem k faktu, že u asi 75 % pacientek s histopatologicky pozitivní axilární sentinelovou uzlinou jde o jedinou uzlinu s metastázou, se začaly objevovat snahy o další redukci výkonů na axile a byla iniciována studie ACOSOG Z 0011, která randomizovala pacientky s pozitivní sentinelovou uzlinou do skupiny s obvyklým přístupem, tedy axilární disekcí, a skupiny bez axilární disekce. Výsledkem studie byl asi 1% rozdíl v přežití bez příznaků nemoci po 5 letech. Vzhledem k prodlužujícímu se přežívání pacientek s karcinomem prsu roste současně snaha o snížení morbidity léčby a v dalších letech se zřejmě dočkáme další redukce radikality chirurgických výkonů.