SEKUNDÁRNÍ LYMFEDÉM V MAMÁRNÍ CHIRURGII - STÁLE AKTUÁLNÍ PROBLÉM

Východiska:

V rámci chirurgické léčby karcinomu prsu existují dva základní typy operací na spádových uzlinách: axilární disekce (AD) a biopsie sentinelové uzliny (SNB). Nejzávažnějším nežádoucím účinkem po těchto výkonech je sekundární lymfedém. Z literárních údajů je zřejmé, že vyšším rizikem lymfedému je zatížena axilární disekce. Dosud jsme však neměli k dispozici údaje, jakého podílu pacientek se lymfedém týká v našich podmínkách a v současné době. Proto jsme uspořádali prospektivní studii s cílem tuto informaci zjistit.

Soubor pacientů a metody:

Dosud jsou k dispozici předběžné výsledky od 159 pa­cientek. Z nich 92 absolvovalo SNB a 67 AD. U obou skupin byly před operací a v období 6 a 12 měsíců od operace měřeny obvody paže a předloktí, rozsah abdukce v ramenním kloubu a vyšetřována kožní citlivost. Po 1 roce pacientky hodnotily kvalitu života formou dotazníku.

Výsledky:

Klinicky významný lymf­edém paže za 1 rok od operace byl objektivně zjištěn u 3 %> pacientek po SNB a 34 %> pacientek po AD. Subjektivně si na otok paže stěžovalo 9 %>, resp. 34 % pacientek. Rozdíly byly zjištěny též v senzitivitě paže, bolesti a rozsahu abdukce v ramenním kloubu.

Závěr:

Onkologická léčba je dnes v mnohých ohledech „šetrnější" než v minulosti. Z našich dosavadních výsledků však vyplývá, že problematika sekundárního lymfedému po axilárních disekcích je stále aktuální. Těžiště chirurgické léčby nespočívá pouze v technické realizaci operací, ale také v indikační rozvaze. Pečlivě bychom proto měli zvažovat, u kterých pacientek může bých axilární disekce vynechána, aniž bychom snižovali účinnost onkologické léčby. Primum non nocere.

 Práce byla podpořen Evropským fondem pro regionální rozvoj a státním rozpočtem České republiky (OP VaVpI - RECAMO, CZ.1.05/2.1.00/03.0101).