S těhotenstvím spojený karcinom prsu

Karcinom prsu diagnostikovaný v době těhotenství, do jednoho roku po porodu nebo v době kojení vyžaduje specifický přístup v diagnostice i léčbě. Jedná se stále o relativně neobvyklé onemocnění s frekvencí asi 1 na 3000 těhotenství. Přibližně 55-60% karcinomů prsu netěhotných premenopauzálních žen má nádor s pozitivními estrogenními a progesteronovými receptory, naopak většina studií u těhotných žen upozorňuje na nízkou (25%) pozitivitu receptorů u těhotných. Léčba nádoru v těhotenství vyžaduje úzkou spolupráci onkologa a gynekologa. Terapie se nemusí kvůli těhotenství zdržet. Přerušení těhotenství není vždy nutné, nepřináší zlepšení výsledků léčby nádoru. Léčba probíhá podobně jako u netěhotných nemocných s ohledem na plod, který nesmí být poškozen. Pacientky s časným karcinomem prsu musí být léčeny s kurativním záměrem. Jako u žen, které nejsou těhotné je možné provádět operaci karcinomu prsu i u těhotných, neboť operace prsu i uzlin v podpaží představuje pro dítě minimální riziko. Konzervativní chirurgický výkon na prsu v těhotenství je možný a bezpečný, ale představuje nebezpečí pro lokoregionální recidivy, proto musí být doplněn adjuvantní radioterapií po porodu. Neoadjuvantní chemoterapie může být zvažována před definitivní operací prsu u žen v pokročilém stádiu nemoci. Většina žen se zhoubným nádorem prsu v těhotenství jsou kandidátky systémové léčby. Obecně dostávají těhotné ženy podobnou léčbu jako netěhotné ve stejné dávce. S narůstající hmotností nemocné je třeba dávku postupně upravovat. Expozice cytostatikům v prvním trimestru je kritická, období organogeneze představuje největší riziko. Naopak informace o frekvenci kongenitálních malformací po chemoterapii v druhém a třetím trimestru těhotenství jsou celkem příznivé. Ale přesto je aplikace cytostatik v druhém a třetím trimestru těhotenství spojená s nízkou porodní váhou, poruchou růstu nebo předčasným porodem asi u poloviny novorozenců. Přidání trastuzumabu k chemoterapii může způsobit oligohydroamnion a  fatální  renální  selhání plodu.  Užívání  selektivních  modulátorů  estrogenního  receptoru  jako  je  tamoxifen  je v těhotenství zcela nevhodné, protože hrozí nebezpečí vaginálního krvácení, spontánního porodu, porodních komplikací, malformací i úmrtí plodu.

Prognóza nemocných s karcinomem prsu diagnostikovaným v těhotenství je jen o málo horší než u netěhotných, významně horší prognózu mají ale nemocné s diagnózou karcinomu prsu v době kojení. Neexistují žádné důkazy o tom, že by těhotenství, následující po úspěšné léčbě karcinomu prsu zhoršovalo jeho prognózu, ba právě naopak.

Karcinom  prsu  diagnostikovaný v těhotenství  a  v době  kojení  je  vhodné  léčit  v centrech s větším počtem léčených nemocných. Těhotenství po dosažení remise karcinomu prsu, a to i hormonálně dependentního, nezhoršuje prognózu nemocných.