Rozpory mezi předoperační a pooperační biopsií u nádoru prsu. Pohled patologa.

Přednáška navazující na předchozí sdělení ilustruje na histologických snímcích typické situace vedoucí k rozdílu mezi předoperační a pooperační bioptickou diagnózou.
V případech benigních nálezů v předoperační biopsii se typicky jedná o velmi malé ložisko, často v nepřehledném dysplastickém terénu, a radiolog často na tuto skutečnost upozorňuje již v bioptické žádance. Ložisko není v probatorní biopsii zachyceno a exstirpace ložiska se sentinelovou biopsií je provedena jen na základě diagnózy radiologa. Tato situace je v přednášce dokumentována na dvou příkladech.
Nejasné nálezy mají stejné příčiny, v probatorním vzorku však již bývá zachycena např. atypická hyperplazie, nebo jsou ve vzorku přítomny trsy suspektních buněk vytržených z tkáňového kontextu a často zhmožděných. Tato situace neumožňuje patologovi stanovit jednoznačnou diagnózu malignity, nejvýše upozornit na suspekci. Přednáška uvádí jeden případ.
Předoperační diagnóza neinvazivního karcinomu, následovaná definitivním nálezem invaze, je poměrně typická u duktálního karcinomu. Ten někdy za periferií invazivní komponenty mívá zónu DCIS a radiolog odebírající vzorek z okraje nalezeného ložiska zasáhne pouze tyto formace. Další možnou příčinou je rozsáhlejší akumulace DCIS jen s drobným invazivním nebo mikroinvazivním ložiskem, jež není v odběru zachyceno. Jedná se často o DCIS vysokého gradu a indikace k odběru sentinelové lymfatické uzliny je v takové situaci plně oprávněná. Ilustrovány jsou dva případy.
Nejzávažnější situací je falešná diagnóza invazivní malignity u benigní léze nebo neinvazivního karcinomu. V souboru jsou tři případy, z toho dva byly předoperačně diagnostikovány mimo MOU. Společným znakem těchto případů je výrazná sklerotizace, která vede ke ztrátě obvyklé architektoniky a ke kompresi, deformaci a sekvestraci epitelových struktur imitující trabekulární nádorovou invazi. Vodítkem k odpovídající diagnóze by měl být u benigních lézí blandní cytologický vzhled „nádorových“ buněk, jak je tomu u radiální jizvy a sklerozující tumoriformní adenózy. V případně zdánlivé invaze intracystického papilokarcinomu mají nádorové buňky maligní charakter a k vyloučení invaze je třeba imunohistologicky prokázat zachovanou bazální membránu a nebo myoepiteliální lem kolem nádorových struktur. Přednáška dokumentuje všechny tři uvedené případy.